Nikdy v historii nehrálo na fotbalovém mistrovství tolik týmů. Nikdy v historii ho nepořádaly tři země. V dnešní době, kdy už mají přístup k digitálním technologiím prakticky všichni obyvatelé planety, se očekává také rekordní divácký zájem. Srovnatelný možná jen s předloňskými olympijskými hrami v Paříži.

Právě ve Francii se už dlouhé týdny před začátkem her rozhořela ostrá debata o (ne) možnosti projevů náboženského vyznání. Zašlo to tak daleko, že na oficiálním plakátu z vrcholu slavného Dome des Invalides, historického vojenského komplexu v centru Paříže, zmizel křesťanský kříž. Francouzi se striktně drželi více než sto let staré zásady laicité (přísné sekularity), která vedla k výraznému omezení náboženských projevů v olympijském prostoru. Paradoxní je, že největší debatu záhy odpálili sami organizátoři, když v rámci pasáže zahajovacího ceremoniálu s názvem Slavnost zobrazili bizarním způsobem scénu připomínající trochu Poslední večeři Ježíše Krista (přitom mělo jít o odkaz na pohanskou Hostinu bohů nizozemského malíře Jana van Bijlerta – pozn. red.).

Světe, div se, reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Chvíli předtím, než Rayssa Lealová vybojovala bronzovou medaili v soutěži skateboardistek, poslala vzkaz do celého světa pomocí znakové řeči. „Ježíš je cesta, pravda a život,“ gestikulovala do kamery šestnáctiletá Brazilka. Sportovkyně, která je v jihoamerické zemi velmi populární a na instagramovém účtu dosud měla přes sedm milionů sledujících, se tak snažila obejít nařízení, podle něhož by se účastníci olympijských her neměli vyjadřovat k náboženským tématům.

Svůj postoj dal během olympijského souboje legend najevo i srbský tenista Novak Djokovič proti Rafaelu Nadalovi. Během svého prvního vystoupení v Paříži a v pozápasovém rozhovoru vyndal zpod trička přívěšek ve tvaru kříže.

Světová fotbalová federace FIFA pro letošní MS volí mnohem pragmatičtější přístup. Náboženská vyjádření, která nepřekračují hranici aktivismu, nehodlá postihovat. Přesně v souladu s duchem největší světové akce, která kromě principů fair play stojí na oslavě diverzity – fascinujícího setkání kultur, etnik a náboženských vyznání z celého světa.

Liberálnější přístup je podmíněn i regionem, kde se bude fotbalový svátek konat. Americký kontinent patří v novodobých dějinách k centrům západního křesťanství. A nejde jen o latinskou Ameriku, také na severu jsou sportovci zvyklí daleko častěji hovořit o své víře než například v Evropě.

Náboženství jako součást identity

Britský deník the Guardian dokonce upozorňuje, jak se náboženství stalo součástí identity amerického týmu pro startující MS ve fotbale. Zmiňuje jednu ze scén dokumentárního filmu o útočníku Christianu Pulišićovi, zobrazující hlavního protagonistu, jak sedí u jídelního stolu ve společnosti svého parťáka. „Kolik je hodin?“ zeptá se společník. „Čas na Bibli,“ odpoví střelec milánského AC a sáhne po knize. Jeho kolega z mužské reprezentace Weston McKennie má zase na Instagramu jen dvě slova: „Sláva Bohu.“ Na profilové fotografi i pak míří ukazováčky přímo k nebi.

A hlavní trenér amerického týmu Mauricio Pochettino se katolickou vírou netají už dlouhá léta. Když v roce 2009 na své první trenérské štaci převzal Espanyol, šel pěšky do poutního kláštera Montserrat u Barcelony, aby se pomodlil za záchranu klubu před sestupem. A ten se nakonec skutečně zachránil.

Zdaleka nejde jen o Američany. O své víře otevřeně hovoří takové hvězdy, jako jsou Neymar, Gianluigi Donnarumma, Mohamed Salah nebo Sadio Mané. V souladu s tradicí se minulý týden chorvatský národní tým zúčastnil mše v kostele v malém městečku Ičići nedaleko Rijeky. Hvězdy v čele s legendárním Lukou Modrićem pak pózovaly s místními farníky, kteří byli nenadálým setkáním nadšeni.

Fotbal bývá označován za univerzální jazyk lidstva. Nyní na jeho největší scéně uvidíme nejen rozdílné dresy, vlajky a tradice, ale také rozdílné pohledy na svět. A pro miliardy lidí k nim stále patří i víra.

Autor je vedoucí sportovní redakce Aktuálně.cz.