Poselství křesťanských Velikonoc I – tak se jmenuje základní program pro školy, na který už od roku 2010 zve Diecézní katechetické centrum brněnského biskupství a který si školy nejčastěji objednávají. Je jedním ze tří velikonočních programů. Minulý školní rok se konal 248krát a zúčastnilo se ho 4 808 žáků ZŠ (1. až 3. třídy). Během postní doby docházejí lektoři do škol nebo žáci přijdou na
Sedm ran z děla. Tak už je to tady! Je úterý večer před Popeleční středou a právě začal ramadán. Teď nás po dobu dvaceti osmi dní ráno při prvních paprscích slunce, které se zpoza Olivové hory dotknou jeruzalémských hradeb, tedy někdy kolem páté hodiny, bude budit přesně takový výstřel – signál ohlašující konec nočního slavení a začátek denního postu, který skončí při západu slunce. Společně s
„Na jaře 2019 na mě při demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na Václavském náměstí dýchla naděje na změnu k lepšímu. A ptala jsem se sama sebe, co já mohu udělat, jak tuhle vlnu podpořit,“ přibližuje Ludmila Hamplová z Církve bratrské. A už v roce 2019 uspořádala ekumenickou modlitbu za národ v kostele sv. Antonína na pražském Strossmayerově náměstí, blízko Letné. Modlitba se konala
Jaká je historie vaší komunity? S přáteli jsme se nejprve od devadesátých let potkávali na faře v Domaslavi, kde jsme už tehdy pořádali literární setkání, koncerty, duchovní cvičení. Začali jsme pak hledat větší dům, kde bychom mohli trvale žít a nabízet podobný program. Biskupovi Františku Radkovskému se naše komunita líbila a nabídl tou dobou asi deset opuštěných far po celé plzeňské diecézi.
Každý krok, každá ulička, každý kostel, každá modlitba – to všechno může být darem světu a semínkem, z něhož vyrůstají dobré plody. Naše pouť začala ve starobylém Spoletu. Nad městem ve střední Itálii se tyčí katedrála, která ukrývá nenápadný, a přesto duchovně silný poklad. List, na nějž sv. František napsal požehnání svému druhovi, bratru Lvovi. Jen několik vět, pár slov. Píše se rok 1222 a františkánská komunita rychle roste. List je tedy
„Je to má první tiskovka za ty tři měsíce, co jsem na svobodě,“ shrnul Bjaljacki (*1962) minulý týden v pražské Kanceláři demokratických sil Běloruska v ČR s tím, že se na utrpení lidí pod diktátorem Lukašenkem ve stínu světových konfliktů tak trochu zapomnělo. „Ve světě se děje mnoho tragických událostí, ale v Bělorusku je už přes třicet let u moci velmi brutální diktatura. Protirežimní protesty byly potlačeny, tisíce lidí šly do vězení a mnozí
„Jsem tady, na křížové cestě. Chodím od obrazu k obrazu, od jednoho zastavení k druhému. Všechno si důkladně prohlížím. Jedna věc mi ovšem přijde divná: Proč na žádném z těch obrazů není jediné dítě? Jsou tu samí dospělí! Jak důležití si připadají! Soudce Pilát, ozbrojení vojáci, pyšní farizeové, uplakané paní a zvědavci. Řekne mi někdo, kam se poděly děti? Že by tam opravdu žádné nebyly? To není možné! Musely tam být! Běhalo jich za Ježíšem
Kolem stolu na faře v Kyjích sedí skupinka sedmi převážně starších lidí a diskutují o Bibli. Právě Písmo svaté a jeho přínos při řešení problémů každodenního života jsou jedním z bodů programu, který obláti pro veřejnost připravili. „Bible má v sobě schopnost uskutečnit v našich životech to, o čem se v ní hovoří. Navíc má terapeutický potenciál. Je to kniha, která dokáže uzdravovat skrze podobenství,“ vysvětluje P. Martin Sedloň, jeden ze čtyř
„Pokoj s vámi“ (Salam alejkum) je nejen typický arabský pozdrav, ale i poselství, s nímž se Lev XIV. vydá 13. dubna do muslimského Alžírska s malou katolickou komunitou. Právě dialog mezi křesťany a muslimy je podle vatikánských médií jedním z důležitých témat této návštěvy. Po příletu do hlavního města se papež vydá k památníku připomínajícímu alžírskou válku za nezávislost z přelomu 50. a 60. let. Následně se setká s hlavou státu Abdalem
Tradiční hudební akce Filharmonie Brno 29. března – 12. dubna nabídne vedle klasických koncertů temné hodinky (tj. koncerty od 21 hodin v potemnělém prostoru pouze při svíčkách). Jejich program se letos vrací z vodojemů do kostela v Jezuitské; zazní zhudebnění žalmu Z hlubin bezedných Arvo Pärta, výběr z Biblických písní Antonína Dvořáka a Umučení Kristovo Františka Picky. Čtyři nová oratoria domácích autorů vycházejí z biblických příběhů.
Magnifica humanitas (Velkolepé lidství), tak by měl znít název první samostatné encykliky papeže Lva XIV., která má být zveřejněna po Velikonocích. Měla by se věnovat etickým otázkám spojeným s umělou inteligencí a jejími dopady na důstojnost člověka, jeho vztahy i práci. Adresáty papežova dokumentu by neměli být pouze katolíci, ale všichni lidé dobré vůle. Lev XIV. se k tématu umělé inteligence od svého zvolení opakovaně vyjadřoval a agentury si
Přestože na horoskopy zcela jistě nevěří, můžeme při pohledu na jeho životní cestu s jistotou konstatovat, že mu hvězdy určily pozoruhodnou trajektorii, na níž svou přirozenou gravitací strhl k pohybu možná několik generací lidí všech věkových kategorií. Dráhy některých těch mladších natrvalo nasměroval k vědě a mnoha dalším pomohl zvednout oči k noční obloze s větším porozuměním, a tím s větším úžasem. Narodil se v dnešním polském Slezsku.
Energická Linda (Pavla Gajdošíková) je vynikající houslistka v symfonickém orchestru, pro niž je hudba vším, spíše stereotypně vykreslený „živitel rodiny“ Marek (Kryštof Hádek) pracuje jako úspěšný pilot. Dvě čárky na těhotenském testu mladým manželům přinesou radost ovšem jen na chvíli – lékaři totiž ve 20. týdnu zjistí, že očekávané dítě má vrozenou vývojovou vadu. A páru nabídnou interrupci. Partneři, kteří si k vytoužené holčičce už
Tým Fortny je složen z řeholníků a laiků. Kdo spíše tvoří program? Celé fungování Fortny, její program i provoz, je od začátku založen na spolupráci. Dva bratři karmelitáni tady mají domov, což samozřejmě hraje roli. A jako tým máme práci rozdělenou. Rozhodně to ale není tak, že by se o duchovní program starali řeholníci a o provoz laici. Od jeho vymýšlení, přes přípravu až k vedení jednotlivých programů je to zkrátka společná práce, o kterou se
NOVÁ ARCIBISKUPKA Z CANTERBURY Sarah Mullallyová vyrazila spolu s dalšími poutníky 17. března na několikadenní pěší pouť z anglikánské katedrály sv. Pavla v Londýně (na snímku vpravo) do „své“ canterburské katedrály v Kentu. Starobylá poutní cesta, jíž se také říká Becket Camino podle sv. Tomáše Becketa, je dlouhá zhruba 140 km. Historicky první žena, která na sebe v anglikánské církvi bere tuto roli (jako 106. arcibiskup v pořadí), vnímá pouť
Co znamená, když se řekne, že nás Ježíš vykoupil? Nějaký výměnný obchod? Komu za to platil? Bohu? Je-li všemohoucí, proč nás nezachránil jen tak? Nebo obchodoval s ďáblem, který za nás žádal Ježíšovu krev? A proč kvůli tomu musel být Ježíš umučen tak krutě? Učinil ho hříchem kvůli nám Jedním, kdo se o smyslu Ježíšovy smrti snažil v minulosti pojednat, byl sv. Anselm z Canterbury ve spisu Cur Deus homo (Proč se Bůh stal člověkem?) z 11. století,
Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, uzavřený z bezpečnostních důvodů od 28. února, kdy Spojené státy s Izraelem zaútočily na Írán, zůstane letos historicky poprvé zavřený i během Velikonoc (zatím na neurčito). Všechny bohoslužby jsou zrušeny a ani na dalších svatých místech se nebudou konat žádné obřady ani slavnosti. Probíhaly přitom i za pandemie covidu (za zavřenými dveřmi) a chrám byl dostupný také během obou světových válek. Podle P. Ibrahima
Žijeme v měnící se době. Mění se i identita kněze? To je velmi silná otázka, která se dotýká samotné podstaty kněžství – tedy toho, co znamená být knězem. Především je třeba říci, že podstata církve se nemění: církev je stále Kristovým tělem a chrámem Ducha. Vysvěcení služebníci – jáhni, kněží a biskupové – ale dostávají stále novou identitu, sílu a milost, která je spojuje s Kristem a dává jim sílu sloužit i v nových situacích. V dějinách
Původně kapucíni, pak jezuité a dnes laici jsou těmi, kdo vítají příchozí do Kolínského kláštera – centra spirituality a duchovních cvičení. Stěny klášterní kaple dovolují proniknout hudbě při slavení liturgie z těsně přilehlého kostela svaté Trojice, návštěvník přitom setrvává v prostorách kláštera. „Slyšíme odtamtud často varhany. Od nás se ale může odrazit jen ticho,“ představuje centrum spirituality Vojtěch Fejlek, správce a člen týmu laiků,
Minulý týden měl svátek sv. Josef. Zašel jsem ráno na mši k františkánům a zaujalo mě, co o Svaté rodině řekl při kázání bratr Bonaventura – že základem jejího vztahu byla důvěra. Josef důvěřoval Marii, že dítě je opravdu od Boha, ona zase jemu, když dostal pokyn okamžitě odejít do dalekého Egypta. Jedině s důvěrou jeden ve druhého mohli zvládnout všechny zvraty a okolnosti, jimž byli vystaveni. V sobotu jsem si na to vzpomněl na Letné, kam jsem
O páté neděli postní čteme při liturgii evangelium o vzkříšení Lazara (srv. Jan 11,1-45). Je to znamení, jež k nám během postní cesty promlouvá o Kristově vítězství nad smrtí a o daru věčného života, který dostáváme ve křtu. Ježíš také nám říká stejně jako Martě, Lazarově sestře: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky“. Liturgie nás zve, abychom v tomto světle – v
Zaměřili jsme se na duchovní místa vzniklá v posledních letech – na pražskou Fortnu, klášter bosých karmelitánů, na Kolínský klášter, na Dům navštívení při klášteře bosých karmelitek v Drastech, na poutní místo Lomec na Strakonicku (na str. 1) a na faru v západočeských Holostřevech. Ta sice není spjatá s předchozím působením řeholníků, ale tamní komunitu také charakterizuje způsob utváření duchovního místa. Prostor obecně formuje jak provázanost














