„Přesně před rokem,“ řekl papež v homilii před mariánskou svatyní v Pompejích, „když mi bylo svěřeno poslání nástupce svatého Petra, byl právě krásný den modliteb k Panně Marii Růžencové z Pompejí! Musel jsem proto přijít sem, abych svěřil svou službu pod její ochranu.“ Na místě, které je díky sv. Bartolu Longovi (Lev XIV. ho svatořečil loni 15. října) zasvěcené modlitbě růžence, papež vyzdvihl, že
„Žijeme v jiné době než Don Bosco a hledáme způsob, jak pomáhat mladým lidem dnes. Možná už tou nejúčinnější cestou nebude řeholní společenství, jak to v 19. století viděl on. Spíše jsou to muži a ženy, kteří žijí ve světě, ve svých rodinách, a přitom se ztotožňují s výchovným posláním i spiritualitou Dona Boska,“ říká salesiánský kněz Michael Martinek, který je delegátem svého řádu v provinciální
Dějiny jsou plné lidí, na něž se zapomnělo. Možná během života neudělali nic výjimečného, možná jsme jejich činnost a postoje neuměli docenit, možná jsme se o nich nedozvěděli, možná jsme si je dostatečně nepřipomínali… Jezuita Vendelín Javorka (1882–1966) prožil neobyčejný život plný dobrodružství, horlivosti, utrpení, ale i naděje. Jeho příběh stojí za připomínku. Mezi uprchlíky ze Sovětského
Jsou to převážně mladí ukrajinští křesťané, kteří v domovině pořádají tábory a jiné aktivity pro vdovy a sirotky – rodiny, jejichž otcové při obraně Ukrajiny padli nebo jsou nezvěstní. I je samotné přitom ohrožují ruské rakety a drony. Přesto ve svém úsilí nepolevují. Mladoboleslavský student Jakub Zajíc, evangelík, se po své cestě na Ukrajinu rozhodl s dalšími dobrovolníky těmto organizátorům
Bílá Hora je symbolickým místem. V roce 1620 se zde při známé bitvě katolíci a protestanti zabíjeli. V roce 2020, tedy 400 let poté, si tam podali ruce na odpuštění a smíření. Kvůli covidovým opatřením to proběhlo velmi komorně, o rok později už přišlo 60 katolických kněží a 60 protestantských pastorů, kazatelů a starších. Jménem svých církví poprosili o odpuštění za křivdy minulosti i současnosti, vzájemně si odpustili a společně se modlili za
Program zahájí v 10.15 mše sv., po níž se média krátce představí. Následuje společná polední modlitba „Vesel se, nebes Královno“, kterou přenášejí TV Noe a Radio Proglas. Ve 14.00 se koná panelová diskuse se zástupci médií včetně šéfredaktorky KT Kateřiny Koubové. Moderovat ji bude Alena Scheinostová z Téma21 a spolupracovnice KT. Papež Lev XIV. zvolil jako letošní motto „Střežit lidské hlasy a tváře“ zdůrazňující význam autenticity a lidskosti v
„Nároky na poslušnost nejsou bezbřehé a nesmějí jít proti tomu, co vyznáváme o Bohu a o člověku,“ zdůraznila Eliška Hrnčířová, pedagožka, překladatelka a bývalá trapistka, která přispěla k zahájení kanonického vyšetřování v komunitě, jež prochází duchovní obnovou. Večer souvisel s vydáním dvou knih – Zlomené duše. Duchovní zneužívání v řeholních komunitách (Krystal OP 2026, chystáme recenzi) a Spirituální zneužívání v katolické církvi. Orientace,
The Irish Times, kde s ním vyšel rozhovor, popisují, jak úřaduje ze svého pokoje, který je zavalen stohy dokumentů. Nad postelí mu visí lístky s kontakty na imigrační právníky, které neobratně obtahuje a zvětšuje, protože se mu horší zrak. Na krku se duchovnímu vedle kříže houpe mobil, který neustále vyzvání. „Klienti“ vědí, že mu můžou zavolat kdykoli. P. Maloney přitom sám právníkem není. „Moje přednost spočívá v tom, že vím, co komu v danou
MARTA JIRSOVÁ, učitelka, Praha Salesiánskou spiritualitu mám tak nějak spojenou s fotbalovým míčem, nebo alespoň s kalčem (stolním fotbalem). Je to spiritualita v pohybu, přirozená, neformální, aktivní a praktická, blízká mladým lidem a všednímu životu. Mám ráda nadčasové myšlenky Dona Boska a jeho preventivní systém: mladí lidé potřebují přijetí, důvěru, laskavost a zároveň pevnost. Předcházet problémům je lepší než trestat jejich následky.
Všedé „zóně nikoho“ vedou jednotvárný život, jehož jedinou zvukovou kulisou zůstává vzdálené dunění artilerie. Z jedné strany separatisté, z druhé ukrajinští vojáci. Serhijyč má blíže k ukrajinské straně, Paška naopak k ruské. Ve vzájemné komunikaci jim to však nebrání. Hovoří úsporně, přesto se dokážou občas sarkasticky popichovat. Monotónní rytmus jejich života čas od času naruší návštěva vojáka z jedné či druhé strany. Vítanou změnu
Peter Thiel (58) bývá v technologickém světě prezentován jako myslitel, jenž dokáže vidět „za horizont“ současnosti. Spoluzakladatel platební platformy PayPal, datové a bezpečnostní společnosti Palantir a první velký investor Facebooku se stal ideovým patronem křemíkové avantgardy (technokratického světa). Tento obraz však zasluhuje kritické zpochybnění – zejména nahlédnemeli jeho myšlení v širších kulturních a náboženských souvislostech. Thiel
Omluvou začal úřad nový maďarský premiér Péter Magyar, šéf středopravicové strany Tisza, která po 16 letech odstavila od moci Viktora Orbána. Po složení přísahy pronesl minulý týden svůj první projev k zákonodárcům ve funkci, v němž slíbil: „Nebudu vládnout, ale sloužit.“ Vybídl k potrestání zločinů předchozí vlády a vyzval k rezignaci prezidenta Sulyoka. A pak se omluvil „všem, z nichž vláda dělala nepřátele“ – zmínil novináře, neziskové
Válčí se na Ukrajině, v Gaze, Íránu, Libanonu nebo Súdánu. Proč jste si vybrali za téma Náhorní Karabach? Připravili jsme výstavu a vydáváme pod stejným názvem: „Když se Bůh nedíval…“ i fotografickou knihu, kde se snažíme o objektivní pohled na kavkazskou zemi, která už neexistuje. A proč zrovna Karabach? Je to země, která nikdy nebyla v centru pozornosti, přesto tam žili a žijí lidé, kteří si zasluhují, aby se o nich vědělo. Nemají žádné hlasité
Model, kdy hlavní odpovědnost za poslání nesou řeholníci a řeholnice – a členové a členky laického sdružení jim v tom pomáhají, považujeme dnes za překonaný. Nejen z důvodu snižujícího se počtu zasvěcených osob, ale také vzhledem k synodálnímu vývoji v církvi. Ten je nesen důrazem na všeobecné kněžství, v němž jsme si všichni rovni a pracujeme na společném díle – laici i příslušníci kléru, řeholníci a řeholnice i lidé žijící samostatně nebo v
„Naše práce ve Středoafrické republice stojí především na dlouhodobých vztazích. Spolupracujeme s našimi místními partnery – především s bosými karmelitány, ale také s biskupem Aureliem Gazzerou či s Cédricem Ounakponem. Díky této důvěře dnes máme čtrnáct projektů na pěti různých místech,“ popisuje současná ředitelka Jana Škubalová. Zhruba dvacet procent prostředků dosud poskytovalo Ministerstvo zahraničních věcí, zbylá část se vybere od drobných
Německý kněz a teolog Jan Loffeld ve své známé knize „Když Bůh nikomu nechybí“ (Portál 2025) konstatuje, že postupné vyhasínání víry v Boha je (alespoň v evropském prostředí) přirozeným důsledkem společenského vývoje. Nejde tedy o to, že bychom my křesťané selhali ve svém zvěstování víry (i když jistě ne vždy jednáme bezchybně). Spíše je třeba „vzít vážně důstojnost člověka a jeho svobodu. Bůh nezamýšlel stvořit loutky. Můj podnět do této diskuse
Cesta k nové nahrávce přitom nebyla výsledkem promyšleného konceptu, spíše postupného zrání. Sama autorka mluví o tom, že se žalmy staly součástí její každodennosti – „na každé ráno, jako snídaně“ – a že právě z tohoto pravidelného čtení vyrostla potřeba dát jim hudební podobu. Nešlo tedy o projekt „na zakázku“, ale o odpověď na vnitřní oslovení. Některé texty ji podle vlastních slov doslova „volaly“, aby je zhudebnila, a hudba pak přicházela
„Duchovní násilí, které porušuje duchovní intimitu a sebeurčení oběti“ – tak definuje duchovní nebo spirituální zneužívání německá filozofka a teoložka Doris Reisingerová ve své knize na toto téma, která nedávno vyšla česky (více níže). Autorka varuje, že prostředí církve může tomuto typu zneužívání otevírat cestu, třeba když je pachatel pokládán za zástupce autority nejvyšší – tedy Krista. Sama se totiž stala obětí duchovního zneužívání v
Kniha přináší autorčinu osobní zkušenost, svědectví o prožitém traumatu s psychologickými poznatky i teologickou reflexí. Ano, asi osm let byla členkou německé komunity Das Werk, kde zažila všechny formy zneužívání, ale pak se z toho díky Bohu vymanila a zjistila, že lidí s podobnou zkušeností je mnohem více a že se sdružují i rodiče těchto obětí. Své zkušenosti vylíčila už ve starší knize Nicht mehr ich. Die wahre Geschichte einer jungen
Co vás přivedlo k tomu, natočit film právě o Matce Tereze – navíc z originální perspektivy, tak trochu punk-rockově? Copak o ní dnes už není známo úplně všechno? TEONA: Už dříve, když jsme natáčely dokumentární film Matka Tereza: Není větší lásky (2022) přímo s Misionářkami lásky, které spolupracovaly s Matkou Terezou v počátcích, jsme si dělaly takový „průzkum“ jejího charakteru. Uchvátilo nás, jak silnou vůli tato žena měla. Jak byla statečná a
„Posláním církve je hlásat evangelium, kázat pokoj. Pokud mě někdo chce kritizovat, že hlásám evangelium, ať tak činí v pravdě,“ řekl Lev XIV. novinářům, kteří se ptali na reakci na kritické poznámky amerického prezidenta ohledně íránského jaderného arzenálu a papežových výzev k míru. Trump totiž týž den řekl v rozhlasovém rozhovoru, že „pro papeže by bylo přijatelné, aby Írán vlastnil jadernou zbraň, a ohrožoval tak všechny katolíky“. Lev XIV.
Tisíce snímků, zvědavé ověřování a určitá umanutost a uhranutí vším, chuť tápat a vidět spatřené. Zvolna jsem např. zjišťoval, že Řím zas tak moc barokní není, že krom známých skvostů a paláců jsou právě mnohé kostely plny děl těch, kteří se nechali ovlivnit Michelangelovou novostí stylu, odvrátili se od už unavené kostýmované renesance a ponoukli Řím ku větší živoucnosti,“ píše autor na úvod. Kniha s osobitou obálkou je členěna podle
DVACET LET VYSÍLÁNÍ oslavila o víkendu TV Noe hned dvěma bohoslužbami v Ostravě a také galakoncertem „Dvacet let společné plavby“, který živě vysílala. Pražská část oslavy se koná 23. května ve Břvích: po mši svaté v kapli Panny Marie, Hvězdy evangelizace, kterou celebruje biskup Zdenek Wasserbauer, se koná beseda ve studiu Don Bosco a večer koncert skupiny Hradišťan v amfiteátru Zahrady smíření.
Dnes jsme v evangeliu slyšeli slova, jimiž se Ježíš obrací na své učedníky při Poslední večeři. Ve chvíli, kdy proměňuje chléb a víno v živé znamení své lásky, Kristus říká: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14,15). Tento výrok nám pomáhá, abychom se vyhnuli jistému nedorozumění, představě, že jsme milováni, zachováváme-li přikázání. Naše spravedlnost by pak byla podmínkou Boží lásky. Je tomu však právě naopak: Boží láska










