Galerie zve na cestu sebepoznání

„Řekneme-li, že mýtus je tajný otvor, jímž se do projevů lidské kultury vlévá nevyčerpatelná energie kosmu, nebude to nijak přehnané tvrzení,“ napsal roku 1949 americký religionista Joseph Campbell v knize Tisíc tváří hrdiny. Právě jeho výzkum tzv. monomýtu, sestaveného na základě překvapivých shod mýtů, bájí a náboženství, inspiroval unikátní stálou expozici v kutnohorské GASK pojmenovanou Labyrintem. Nejhlubší vrstvy sebe sama Stálá expozice

Dobrý Pelikáne, Jezu, Pane můj

Text konkrétní sloky písně: Klaním se ti vroucně, zní takto: „Dobrý Pelikáne, Jezu, Pane můj, / krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, / vždyť jediná krůpěj její stačila, / aby všeho světa viny obmyla.“ V Bibli je Pelikán zmíněn pouze v Žalmu 102, kde je věřící přirovnáván k pelikánu na poušti: „Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.“ Symbolika pelikána se opírá

Kompas, který nám pomáhá najít směr

Mnohdy si pleteme naději s očekáváním, ale rozdíl mezi nimi je zásadní a leží v samotném jádru naší psychiky. Očekávání je spíše racionální předpoklad, silná víra v to, že se něco stane určitým způsobem. Je založeno na minulých zkušenostech, pravděpodobnosti a vědomí příčinných souvislostí. Když se události odchýlí od našich očekávání, vede to ke zklamání, frustraci a pocitu zmaru. Naděje je naopak touha po výsledku, jež operuje v prostoru

Mše za oběti hladomoru a války na Ukrajině

„Není žádné ospravedlnění toho, aby tisíce civilistů byly nuceny žít ve tmě a chladu. Jsme hluboce zasaženi zprávami o útocích na elektrické rozvody v civilních objektech, které mnoha lidem ještě více zkomplikovaly život,“ těmito slovy zdůraznil kardinál Parolin v homilii utrpení ukrajinského lidu, který už téměř čtyři roky vzdoruje ruské agresi. Do svých modliteb zahrnul oběti ze třicátých let i ty z nedávné doby, stejně jako Ukrajince zraněné a

Papež ocenil Petra Fialu

„Jeho nasazení ve prospěch ochrany náboženské svobody, ať už jako univerzitního profesora nebo jako předsedy vlády, dokládá odhodlání zajistit právo na svobodu svědomí a vyznání pro všechny občany České republiky. Jeho úsilí o zachování duchovního dědictví jeho národa a hledání trvalého míru v konfliktních oblastech podtrhuje jeho věrnost vyšším principům soudržnosti a tolerance, dialogu a jednoty,“ uvedl nuncius Jude Thaddeus Okolo při předání

Velký teolog jako malé Boží dítě

První se jmenuje V Ježíšově jménu a byla koncipována jako přednáška o „křesťanském vůdcovství“ a pronesena před kněžími. Druhá se jmenuj Milovaní Bohem a je plodem jednoho nečekaného a dlouholetého přátelství mezi Henrim Nouwenem (1932–1996) a jeho přítelem Fredem. Knížka V Ježíšově jménu je originální reflexí duchovního vůdcovství, jež se týká převážně kněží, ale nejen jich. Nouwen promýšlí toto stěžejní téma prostřednictvím vlastní životní

Biskupství otevře novou školu

Stavbu čeká kompletní rekonstrukce, modernizace a vybavení učeben se zvláštním zaměřením na přírodovědné předměty. „Nová církevní základní škola ponese jméno brněnského kněze a světoznámého vědce Gregora Johanna Mendela, který před více než 160 lety právě v této budově působil. První žáky přivítá v září 2027,“ informuje mluvčí biskupství Anežka Benešová. „Jednou z priorit církve je vzdělávání. V brněnské diecézi se snažíme tomuto poslání dostát.

Odložit stranou utkvělé názory

Jaké světlo může tato událost vrhnout do našeho synodálního přemítání? Pro lepší pochopení se vraťme k Božímu slovu, které jsme právě slyšeli. „Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla…“ (Mdr 18,14). Nepřipomíná vám tento text z Knihy moudrosti vánoční noc? Hluboké ticho, Boží Slovo sestupující na zem… Pokračování textu je však dramatické: jako nelítostný bojovník Slovo rozsévá smrt, než lid chráněný Boží rukou

Proč je synodalita nadějí církve

V neděli 28. prosince, kdy bude našimi biskupy tento Jubilejní rok oficiálně ukončen, bude současně zahájen rok realizační fáze synodality v místní církvi. Přemýšlel jsem proto nad tím, zda a proč může být nadějí církve. A odpověděl si: ano, může, a to především proto, že synodální cesta je definovaná jako společná. Synodalita nám dává hlouběji pochopit důležitost každého člověka a jeho konkrétní role v církvi jako mystickém těle Kristově. Pomáhá

Přinášel spojení se svobodou

Velmi mě těší, že Jaroslav Vrbenský dostal Cenu Paměti národa. Je to vzácný člověk, velmi skromný, který o sobě nemluví. Poznal jsem ho po roce 1968 díky františkánovi Bonaventurovi Boušemu. Jaroslav Vrbenský chodil na jeho bohoslužby jednak k Panně Marii Sněžné a jednak do Záběhlic, než P. Bouše ztratil státní souhlas. Byl s ním ve styku v podstatě celá dlouhá léta. O Jaroslavu Vrbenském jsem se postupně dozvěděl, že strávil přes deset let v

Synodalita v Německu a u nás

Vtěchto dnech máme před očima dvě události, které od sebe dělí padesát let, a přitom spojuje jedno téma. Tím je synodalita. Slovo, které v doslovném překladu znamená „společnou cestu“, označuje ve skutečnosti princip vedení křesťanské obce, v němž se vedle hierarchické posloupnosti uplatňuje naslouchání „hlasu Božího lidu“, založené na přesvědčení, že Duch Svatý může promlouvat skrze každého člena církevního společenství. První událostí, na niž v

Čekejme dnes, možná přijde už zítra

Takových konců a závěrů zažilo už lidstvo během dějin dost a předváděním toho, co bude na konci, se dlouhodobě živí celý Hollywood, jak dokládají filmy o potopě světa (Vodní svět), o lidstvu po atomové válce (Fallout, Šílený Max) nebo těsně před ní (Dům plný dynamitu). K některým apokalyptickým situacím se dostáváme i osmdesát let poté – například v nedávno vydané skvělé knize Haralda Jähnera o poválečném Německu Čas vlků. Proměna Němců po válce

Filmy s nadějí v hlavní roli

Islandsko-americká koprodukce Arctic: Ledové peklo z roku 2018, kterou natočil režisér Joe Penna, je pro mě skvělou metaforou adventu jako času čekání na příchod spásy. Snímek vypráví příběh mladého muže, který havaruje s letadlem uprostřed ledové pustiny. Nejprve se snaží zachovávat své obyčeje a při tom marně čeká na vysvobození. Nakonec se vydá na dlouhou pouť do kruté nejistoty mrazivé krajiny. Válečné drama Šťastné a Veselé z roku 2004

Zrekvírovaná srdce

Jak vznikl nápad uspořádat výstavu? Stálá expozice Národopisného muzeaPlzeňska (pobočky Západočeského muzea v Plzni) prezentuje řemesla spojená s regionem, mj. zvonařství. Zde jsme chtěli představit dílčí pozůstalost plzeňské větve rodiny Pe rnerovy, kterou spravujeme. Jde především o tzv. kadluby, formy k dekorování pláště falešného zvonu při přípravě odlévání. S tím se nabízela otázka – kolik jejich zvonů je rozptýleno po chrámech dodnes?

Červená středa v ČR poosmé

Česko se 26. listopadu zapojí do mezinárodní kampaně Červená středa (#Red Wednesday), která připomíná pronásledované pro víru. Jejich počet odhadem přesahuje 380 milionů ve více než 62 zemích (tj. jeden ze sedmi věřících). Červeně se letos poosmé nasvítí Rudolfinum či Staronová synagoga, ale i dalších 150 objektů ve všech diecézích. Součástí programu je konference „Pronásledování pro víru a chaos ve světě“, jež se bude věnovat i novým

Tři zdroje naděje v tomto čase

Náš svět jistě žízní po naději, právě té, která neklame. Doléhá na nás tolik negativních zpráv, tolik temných chvil, že její světlo potřebujeme… Naděje je zaprvé v mladých lidech. Nemyslím to jako povrchní klišé, že mladí přece mají „život před sebou“. Upřímně, naše generace jim v mnoha ohledech nenachystala k žití zrovna stabilní a snadný svět. A přesto – mladí zaplňují ulice evropských měst a demonstrují za mír a za klima, jsou ochotni měnit

Děti potřebují průvodce, ne zachránce

To jsou věty z letošního adventního kalendáře Narodí se král dětského časopisu Duha. Byly sepsány podle skutečných příběhů dětí o tom, jak „královsky“ ustály nebo se snaží ustát své těžké chvíle. Takových zkušeností je kolem nás nepočítaně a většinou jsou úplně obyčejné. Díky tomu, že si je s vašimi dětmi přečtete, možná zjistíte, že něco podobného také zažily, nebo si to aspoň umí představit. Všechny příběhy obsahují stejný vzorec naděje: