Oba kněží byli nespravedlivě odsouzeni a popraveni ve vykonstruovaných případech v 50. letech. Proces blahořečení Jana Buly započal v roce 2004, o sedm let později byl k němu připojen případ Václava Drboly. Po více než dvaceti letech detailního zkoumání jejich života a okolností jejich smrti se oběma mužům dostává zásadního církevního uznání: jsou oficiálně prohlášeni za mučedníky. „Z jejich
TOMÁŠ HOLUB, plzeňský biskup Loffeldova kniha je pro mě provokativní a zajímavá. Říká, že Bůh některým lidem nechybí – bez slova zdánlivě. Nechybí, tečka. Je to posun od pojetí anonymního křesťanství Karla Rahnera. I když bude církev pracovat nejkvalitnějším možným způsobem, budou lidé, jimž Bůh chybět dál nebude. Mám s tím čerstvou zkušenost z trapistického kláštera v Novém Dvoře, kde jsem
S jakými pocity jste knihu četl? Pocitů se dostavilo víc, ale nejvýraznější byla úleva. Najednou jsem totiž četl o trendech, s nimiž se sám v životě české církve a v pastorační službě setkávám. Jan Loffeld k těmto trendům nabídl reflexi, která ukazuje cestu a smysl. Jakou myšlenku máte na mysli? Opravdu oceňuji, že Loffeld pojmenoval nástrahy tzv. optimalizačního modelu. O co jde? O situace, kdy
Britský král Karel III. se ve čtvrtek 23. října v rámci státní návštěvy Vatikánu pomodlil s Lvem XIV. Sešli se v Sixtinské kapli v doprovodu královny Camilly, druhého nejvýše postaveného anglikánského arcibiskupa z Yorku Stephena Cottrella (který s papežem slavnost vedl) a také katolického arcibiskupa Westminsteru kardinála Vincenta Nicholse. Během modlitby přítomné sbory – Sixtinské kaple i
V litoměřické diecézi proto letos odstartoval nultý, tedy zkušební ročník akce, kterou Diecézní pastorační rada nazvala: „Zapal svíčku.“ Nejde o pastorační revoluci nebo se lidem na hřbitovech vnucovat, ale nabídnout obyčejnou blízkost osamělým či smutným a sdílet něco z hojivých pokladů křesťanské tradice a víry. Cílem není „bojovat“ proti halloweenu a hrotit kulturní války, ale jak opakovaně zaznělo při setkání „radních“, jde o to, nabídnout
Dlouholetý redaktor KT Jan Paulas v knížce nezapře, že je Jihlavan a že v tom městě zná každý kámen, ulici i nároží. Kromě historie kdysi národnostně rozděleného města nás provází „krvavým létem“ 1945 a osudem někdejšího faráře, premonstráta, iglauského Němce Christiana Honsiga. Čtenářovým zapáleným průvodcem je snaživý doktorand Matěj, který si Honsiga vybral jako jednoho z hrdinů své diplomové práce. Se psaním mu pomáhá sličná kamarádka Lucie,
Pokud se tedy na následujících řádcích budeme věnovat úryvku z páté kapitoly Janova evangelia (Jan 5,24-29), neznamená to, že účastník bohoslužby toto evangelium v kostele nutně uslyší. Lidský život jako čekárna na smrt? Začněme tím, jak evangelista Jan popisuje vztah mezi Otcem, Ježíšem a tím, kdo ho následuje. Ježíš všechno, co má, přijal od svého Otce, podobně jako v tehdejší době většinou přijímal syn řemeslo svého táty. Vše, co uměl, ho
Pro Středoevropany je složité si představit, jaké je být křesťanem v muslimské zemi. Je tam křesťanský život omezen? V Alžírsku žiju přes dvacet dva let a nikdy jsem neměl problém, že jsem křesťan. Podle alžírského práva můžete být i Alžířanka křesťanka. Nebudete pronásledována, že jí jste. Co je ale zákonem postihované, jsou jakékoli formy obracení na jinou víru nebo její propagace. Myslela jsem, že ten, kdo se v Alžírsku narodí, je automaticky
Koho Bůh oslovuje? Má v tom preference? V Bibli vidíme, že povoláni jsou nejrůznější lidé: muži i ženy; mladí i staří (nikdy není člověk příliš starý na to, aby ho Bůh pozval k něčemu novému); vzdělaní i nevzdělaní; schopní (ti, od nichž se něco velkého očekává) i neschopní (ti, od nichž nikdo nic nečeká); chudí i bohatí; dobří (snažící se o hodnoty) i žijící v hříchu (působící pohoršení); věřící i nevěřící (nebo jinak věřící, pohané). Jak lidé
„Máš potíže se synodalitou? Přijď, potkáme se.“ K tomu povzbudil maltský kardinál a předseda Generálního sekretariátu synody Mario Grech účastníky Jubilea synodálních týmů, kteří se ve svých zemích ještě stále setkávají s odmítáním synodální církve. Třídenní akce v Římě bylo oslavou Jubilejního roku: modlitba, společné projití Svatou branou v bazilice sv. Petra, sdílení (včetně setkání s papežem Lvem XIV.) a rozlišování (v malých skupinkách a
Postavil ji architekt Jan Říčný z ateliéru RCNKSK, připravovat ji začal před dvanácti lety ještě jako student. „Dokonce už v roce 2009 požehnal papež Benedikt XVI. základní kámen, následovaly úpravy terénu. Samotná stavba trvala deset let, protože se volily středověké postupy a velká část se dělala ručně,“ přiblížil P. René Strouhal, který se jako místní kněz na stavbě intenzivně podílel. On i Říčný dostali začátkem října vyznamenání od brněnského
Narodil se 31. ledna 1963 v Hollabrunnu, malém městě v Dolním Rakousku, a vyrůstal ve vesnici Wullersdorf, vzdálené jen 30 kilometrů od Znojma. Během přípravy na kněžství ve Vídni zároveň studoval koncertní hru na varhany. Kněžské svěcení přijal v roce 1988 a brzy nato se stal ceremoniářem pomocného biskupa Helmuta Krätzla: „Dva roky jsem s ním cestoval, včetně mnoha návštěv farností. Měl jsem velký kontakt s lidmi, což mě utvrdilo v rozhodnutí:
Právě na faře v Ořechu Baar nejen působil jako kněz, ale také tam vznikla některá jeho literární díla. Nově ho tam připomíná strom – jabloň Chodská Hetlina, kterou na jeho počest vysadil Spolek Jindřicha Šimona Baara – Ořech spolu s místní farností. Ve zdejším kostele Stětí sv. Jana Křtitele se také konala zádušní mše svatá (Requiem), kterou celebroval pražský arcibiskup Jan Graubner, jenž spolu s prezidentem republiky Petrem Pavlem udělil záštitu
Plzeňský biskup Tomáš Holub zve všechny, kdo chtějí zavzpomínat na své blízké zemřelé, na večerní setkání „Svíce pro naše zemřelé“. Proběhne v neděli 2. listopadu od 18 hodin v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni. Program nabídne varhanní a harfovou hudbu, poezii, modlitbu a zamyšlení biskupa Holuba. Od 24. října je možné vložit jméno zesnulého či prosbu do truhly u andělíčka v katedrále nebo odeslat online na www.bip.cz. Pro ty, kdo se nestihli
„Původní farní hřbitov pražské vyšehradské kapituly (od 13. století) byl v 80. letech 19. století přeměněn v české národní pohřebiště. Zasloužili se o to tamní děkané a vlastenci Václav Štulc a Mikuláš Karlach, smíchovský starosta Petr Fischer a historik František Palacký,“ jmenuje historička umění Vladislava Holzapfelová a pokračuje: „Lidé si často chybně myslí, že celý hřbitov se nazývá Slavín, tím je ale pouze centrální hrobka významných
Jak si tu akci představujete? Ve dnech kolem Dušiček jsou lidé velmi otevření tématům naší víry. Když věří „v něco nad námi“, projevují se u nich na začátku listopadu „praktické důsledky“: tuší, že musí být také něco „potom“, tedy po smrti. Je to víra, která je v člověku přirozeně zakódovaná. A my bychom mohli „nekostelovým“ lidem nabídnout – a já bych si to moc přál – prostor, čas a možnost něco takového s námi poznat a zažít. Sami přeci budeme
NAŠE REDAKCE OSLAVILA kulatiny dvou svých členů. Jaroslav Šubrt (70) a Jan Paulas (60) jsou dlouholetými oporami týdeníku. Pan Šubrt (na snímku vpravo) zde pracuje už od roku 1991. Je odpovědným redaktorem Perspektiv a každý týden připravuje stranu Spirituality. Věnuje se i překládání textů a poezie z polštiny. Jan Paulas nastoupil do KT už před 30 lety a jako editor dnes dohlíží takřka na všechny texty před vydáním. Každý rok pak připravuje
Společně vydali prohlášení ke státnímu svátku 28. října, v němž děkují za dar svobody a povzbuzují k péči o vztahy. „Zveme vás k chvilce ticha, k modlitbě nebo k vděčnému zastavení. Stále si připomínejme, že společný domov se buduje trpělivostí, prací a odvahou dělat dobro, i když to není vidět. Ať nás provází naděje, která neuhýbá před pravdou a otevírá srdce k solidaritě,“ píší biskupové. Plné znění přinášíme na str. 6. Setkání se účastnili i
Vzkříšení Ježíše Krista je událost, nad níž lze stále rozjímat, a čím více se do ní ponoříme, tím více nás naplňuje úžasem. Byla to exploze života a radosti, která změnila smysl celé reality z negativního na pozitivní. Přesto se to nestalo nápadným způsobem, ale mírně, skrytě, pokorně. Dnes se zamyslíme nad tím, jak může Kristovo vzkříšení uzdravit jednu z nemocí naší doby: smutek. Je vtíravý a celé dny provází mnoho lidí. Pocit nejistoty, někdy
Nejvyšší památkovou ochranu dostane nově třináct památek, minulý týden to schválila vláda. Je mezi nimi gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory i tamní hřbitovní kaple Všech svatých s kostnicí (oba barokně upravil Jan Blažej Santini-Aichel). Zatímco kostel, památku UNESCO, stát dlouho opravoval z peněz od ministerstva kultury, kostnice už jedenáctým rokem prochází rozsáhlou obnovou financovanou výhradně z
Moje svědomí je pokojné. Pravda někdy bolí, ale nelze ji umlčet. I když mé slovo umlčí, věřím, že Bůh dá mluvit kamenům.“ Zní věty z dopisu P. Jana Buly (†1952) z komunistického vězení. A promluvily životní příběhy obou nespravedlivě odsouzených a popravených kněží. V první polovině příštího roku budou blahořečeni v Brně. P. Bula se ve farnosti Rokytnice nad Rokytnou aktivně zapojoval do života obce. Organizoval pobyty pro děti v přírodě, pomáhal
		










