Pouť se stala noční můrou režimu

Vzpomeneš si, co jsi dělal 7. července 1985? Byl jsi na Velehradě? Nebyl. V té době jsem ještě nebyl ani věřící, ale moji příbuzní z Benešova tam byli a vydávali o pouti nadšené svědectví. Můj bratranec mi dokonce pouštěl nahrávku ze Svobodné Evropy, která informovala o velkém úspěchu této pouti. V zásadě jsem pochopil, že šlo o něco mimořádného. Velehradské pouti předcházely některé události, které jí vytvářely atmosféru - jako třeba dopis

Zvony smíření zazněly v Přerově

Z věže kostela se rozezněly ještě téhož dne odpoledne: čtyřsetkilový František z Asissi a mnohem mohutněji se svými téměř dvěma tunami Jan Pavel II. Jeho jméno přitom odkazuje nejen na „polského papeže“, ale také na devítiměsíčního chlapce, který se právě před 80 let stal nejmladší obětí masakru 267 Karpatských Němců, Slováků a Maďarů na kopci Švédské šance nad Přerovem. „Součástí jeho výzdoby je trnová koruna, jež koresponduje s trnovou korunou

Od studené k horké válce

Prvním důkazem byl izraelský útok na íránský konzulát v Damašku v dubnu 2024 a následná odveta Teheránu. Napětí poté sice částečně deeskalovalo, ale letošního 13. června nabylo opět mimořádně nebezpečné dynamiky. Poté, co Izrael zaútočil na íránské vojenské a jaderné cíle a zabil řadu civilistů, Írán odpověděl raketovou baráží, která si rovněž vyžádala řadu lidských životů. Vzájemná izraelsko-íránská konfrontace pokračuje i v době psaní tohoto

Komise prozkoumá činnost kolem Centra Aletti

Jde o prohlášení v návaznosti na předchozí (v KT 24) o výměnách ve vedení olomouckého Centra Aletti, které vzbudilo četné reakce. „Chceme poděkovat všem, kdo se dnes modlí za kněze: členům společenství SJVS i všem věřícím, kteří se tomuto důležitému úkolu věnují,“ začíná prohlášení a pokračuje: „V případě SJVS, které vzniklo kolem Centra Aletti, nicméně vyvstaly otázky naukové i církevně-právní povahy a ty bude nyní nutné prošetřit. Vznikne proto

Dětství bez bot a škola na rohoži

Arcidiecézní charita Praha na jaře oslavila dvacet let pomoci potřebným v rovníkové Africe - v Ugandě. A na konci června se připojuje český stát, resp. ministr zahraničí s cenou Gratias agit šéfovi tamní charitní mise.Ministr uděluje tuhle cenu už od roku 1997 za „šíření dobrého jména České republiky v zahraničí“. Každý rok ji dostává deset až patnáct lidí. Grace Mboizi bude však teprve druhým takto oceněným Afričanem. „Reprezentuje novou

Být svědky naděje všude tam, kde jsme

Vojtěcha Zikešová FMI, františkánka Marie Immaculaty, Olomouc Smysl řeholního života vidím zvláště v jeho prorockém rozměru. Ne, že bychom měli ohlašovat, co se stane v budoucnosti, ale vztah ke Kristu má být pro nás vším a svět to má z našeho života poznat. Máme být svědky naděje všude tam, kde jsme. A jak řekl papež Lev XIV. novokněžím: „Nejsme ještě dokonalí, ale je nutné být věrohodnými.“ Naše společnost je přeplněna slovy, politickými

Geniální mise na Velkou Moravu

„Všechno začalo už na kyjovském gymnáziu, kdy jsem si přečetl knihu Josefa Vašici Literární památky epochy velkomoravské. Vyrůstal jsem v cyrilometodějském kraji, kam patří nejen Mikulčice, Velehrad, nedaleký Klimentek v Chřibech, Sady, ale také Pohansko na Břeclavsku a další místa (i na Slovensku), která souvisí s cyrilometodějskou misií. Kladl jsem si otázku, jak vypadalo velkomoravské křesťanství. Cestu k poznání jsem viděl ve znalosti

J. Š. Baar vypráví i po sto letech

Jindřicha Šimona Baara (1869-1925) provázela smůla. Kdysi se chtěl oženit, ale jeho rázná maminka ho přiměla stát se knězem. Svěcení přijal rodák z chodského Klenčí pod Čerchovem v roce 1892 a čekalo ho putování po farnostech v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově, Úněticích, Klobukách či Ořechu, leckdy bez pořádného zázemí, materiálního i lidského. Z nepochopení a nezájmu farníků, frustrace nebo naopak nevítané pozornosti některých farnic se

Gaudího písmena Boží abecedy

„Jmenuji se Gaudí, s důrazem na poslední samohlásku. Jde o jméno odvozené z latinského gaudere, radovat se. Mou radostí je láska k mé profesi.“ Tato prostá slova shrnují vše, co lze říct a napsat o Antonim Gaudím, který se na katalánské umělecké obloze objevil náhle jako meteorit a stal se jednou z trvale zářících hvězd na nebeské klenbě světových umělců. O tohoto muže jsem se začal až vášnivě zajímat před několika lety. Možná za to z části

Katolictví láká novou generaci

Západní Evropa se v posledních dekádách prudce sekularizovala. Zatímco v Africe nebo Asii zažívá křesťanství období nevídaného rozmachu, na „starém kontinentě“ jsme si zvykli spíše na zprávy o neustále upadajícím počtu praktikujících katolíků i protestantů, o zavíraných nebo prodávaných kostelech a snižujících se počtech lidí věřících v Boha. V širším měřítku tento trend dost možná ještě nedosáhl vrcholu: stačí vzpomenout třeba nedávný průzkum

Na přímluvu našich milých sester

V některých nemocnicích či sociálních zařízeních nicméně byly řeholnice zatím ponechány, protože za ně komunisté neměli náhradu, a odcházely odtamtud na konci 50. let či v dalších desetiletích. Jinde jim komunisté tolik času „nedarovali“. Je časně ráno 15. srpna 1952. Na dvůr pražské nemocnice sester boromejek přijíždí dvě nákladní auta a několik černých tatraplánů Státní bezpečnosti. Během horkého dne opustí sestry pod nátlakem svůj mateřský

Když umlčí novináře, oslabí demokracii

Věrnost pravdě „V církvi je třeba upevnit kulturu prevence, která nepřipustí žádnou formu zneužívání: ani moci nebo autority, svědomí, duchovního či sexuálního zneužívání,“ píše papež v osobním poselství 21. června k představení o novinářce, která na počátku tisíciletí upozornila na zneužívání v laické společnosti Sodalicio. Ta patřila k nejaktivnějším na poli evangelizace v Latinské Americe s desítkami tisíc členů. Novinářka spolu s kolegou

Co je nadějí křesťana?

Zkusili jste někdy někomu vysvětlit, co je to spása? Nebo za co prosíme, když v Otčenáši říkáme: Přijď království tvé? Jsou to pojmy tak často v církvi užívané, že se zdá, že jim vyprchal obsah. Nevíme, co si pod tím představit. A tak se nemůžeme divit, že většina lidí vlastně neví, čemu křesťané věří, v čem je ona „dobrá zpráva“ – evangelium. A přitom je tolik špatných zpráv, že by ta opravdu dobrá určitě byla atraktivní. Každý člověk přece

Sport má ve Vatikánu zelenou

Kardinál José Tolentino Calaça de Mendonça, prefekt Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, jež zaštiťovalo akce sportovního jubilea, připomněl slova papeže Lva XIV., který je sám sportovcem a která pronesl na adresu cyklistů při závěrečné římské etapě letošního závodu Giro d’Italia: „Jste příklady pro mladé lidi z celého světa.“ Nejen katolíci, ale lidé z celého světa tak mohou ocenit, že i pro nového papeže je sport tím, co může pozitivně ovlivnit

Zůstat křesťanem i za volantem

Je to docela pěkný zvyk, ale důležitější je neopouštět své zásady i jako řidič. Aneb: Podle řízení poznáte je. Možná se v tom někdo z nás poznává... Dotyčný je často milý, nebo alespoň povětšinou dodržuje společenské konvence, ale jak sedne za volant, nastává peklo. Z někoho je rázem psychopat chrlící nadávky rychleji než útočná puška, další je zase predátor, který jakoby netuší, že se kolem něj pohybují ostatní řidiči, tlačí na pomalejší auta

Rodiny, ze kterých vzešla hudba

Rodinná pouta pojila skladatelské rody, rody tiskařské nebo opisovačské, bez jejichž úsilí by bylo mnoho děl dávno ztracených, nebo i rodiny mecenášů, díky nimž vznikly početné skladby a vyrostli mnozí mistři kompozice či interpretace. „Rodinami svého druhu byly i klášterní komunity, kde často kvetl bohatý hudební život, nebo tzv. ospedale, sirotčince pro opuštěné dívky, které tu byly mnohdy vychovány v hudební virtuosky. Rodinné zázemí je dodnes

Musí to klapnout na první dobrou

Co pro vás „televizáky“ znamená „zvládnout televizní přenos bohoslužby“? Musí to být „na první dobrou“. Není žádná možnost něco upravit, opravit, udělat lépe. V přímém přenosu zkrátka nemůžete říci stop, to byla první klapka, jedeme to ještě jednou. Dále nesmí liturgie působit uměle, je to živé dění, tvoří ho celebrant a věřící, utvářejí společenství. A co se stane neplánovaně, je přeci dobře – i spontaneita dělá liturgii liturgií. Musíme se tedy