Na unikátní výstavě je od 12. září k vidění i nejvzácnější česká písemná archiválie, kterou získal Karel IV. roku 1354 od aquilejského patriarchy. Za přísných podmínek ji nyní zapůjčila Metropolitní kapitula u sv. Víta, záštitu poskytli prezidenti obou zemí a pražský arcibiskup Stanislav Přibyl.

„Štěstí přeje odvážným! Takováto výstava se nemohla konat jinde než v Aquileii – byla to křižovatka dějin, národů a kultur, tady se to všechno stalo,“ prohlásil před slavnostním otevřením výstavy Roberto Corciulo, prezident italské Nadace Aquileia. Ta od roku 2008 spravuje a zpřístupňuje hlavní archeologické areály městečka založeného roku 181 před Kristem. Dnes má jen necelé tři tisíce obyvatel, ač bývalo za Svaté říše druhým nejvýznamnějším sídlem hned po Římu; nacházelo se na strategických obchodních cestách a pro Středomoří představovalo bránu do Evropy. Prochází tudy několik poutních stezek včetně Cyrilometodějské.

Starosta Emanuele Zorino prezidenta doplnil: „Tento den je pro mě podobně významný, jako když jsme byli roku 1998 zapsáni do UNESCA. Je to uznání naší důležitosti, kterou si tak mohou uvědomit i místní obyvatelé.“ A s ohledem na výborný stav pražského zlomku vyzdvihl: „Je to pro nás také velké ponaučení, jak se chovat k archiváliím a dalším památkám.“

Jedna část se téměř rozpadla

Výstava s názvem „Markovo evangelium. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ se koná v paláci Meizlik nedaleko slavné původně románské patriarchální baziliky. Expozice spojuje části evangelia uchovávané na třech místech: v Cividale del Friuli, pro Aquileiu v minulosti konkurenčních Benátkách a Praze (v Archivu Pražského hradu při Kanceláři prezidenta republiky).

S ohledem na citlivost pergamenu bude až do 25. dubna 2027 vystaven pouze benátský zlomek uložený ve zlacené schráně, zatímco pražskou a forojulskou část nahradí po několika týdnech faksimile či digitální reprodukce. „Když si benátská republika roku 1420 podmanila Aquileiu, tamní fragment si odvezli jako válečnou kořist. Ale klima tam nebylo příznivé a za sto let se jim rukopis téměř úplně rozpadl,“ podotkl při první komentované prohlídce pro italské i české novináře včetně KT jeden z kurátorů Luca Villa. V Benátkách jsou od roku 828 uloženy též Markovy ostatky.

Setkání tří starých přátel

Kromě tří částí původního rukopisu soustřeďuje výstava další díla, mnohá z nich spatří návštěvníci vůbec poprvé – osm ze čtrnácti slonovinových destiček spojovaných tradičně s katedrou (biskupským stolcem) sv. Marka z milánských sbírek, relikviáře, obrazy, byzantskou mramorovou desku nebo originální dokumenty vztahující se k získání pražského fragmentu. Karel IV. si totiž vzácný zlomek se závěrečnou částí evangelia – celkem šestnáct stránek – vyprosil od svého nevlastního bratra Mikuláše Lucemburského, když projížděl Furlanskem do Říma za císařskou korunovací. Pražský rukopis byl tehdy považován za dotýkanou relikvii spojenou přímo s evangelistou Markem, ačkoli se pozdějším výzkumem zjistilo, že pochází až ze 6. století. „Nebylo důležité, jestli text evangelista skutečně napsal, ale jestli se tomu věřilo. Tehdy – i dnes – má relikvie nevyčíslitelnou cenu,“ zdůraznila Martina Dlabajová, další kurátorka a bývalá europoslankyně, která stála u zrodu výstavy a následně její přípravu zastupovala za italskou stranu, což vyžadovalo propojit množství institucí, vědců aj.

Významné je, že Karel IV. do zlomku vlastní rukou zaznamenal okolnosti jeho získání a v Praze ho začlenil do svatovítského pokladu. „V doprovodném listě také nařídil, aby z každého pražského kostela vyšel evangeliu naproti průvod na uvítanou,“ připomněla archivářka Lenka Kluková, správkyně fondů Metropolitní kapituly, která výstavu s očima jiskřícíma nadšením přirovnala k „setkání tří starých přátel“. „V dnešní Evropě je potřeba vidět, co spojuje, a ne to, co rozděluje,“ vybídla. Sílu tohoto velkého evropského příběhu vyzdvihla i Dlabajová: „Nikdo nejsme izolováni. Ať je člověk věřící, nebo ne, je důležité, že existovalo něco, co bylo na počátku spojeno.“

Pražský fragment je vzhledem k úctě, jíž se mu dostávalo, ale i k příznivějším klimatickým podmínkám v nejlepší kondici ze všech tří částí (pergamen totiž prudce reaguje na vlhkost a změny teplot, napíná se a smršťuje). „I laik bez znalosti paleografie je tak dnes schopen přečíst jednotlivá latinská slova. Karel IV. zlomek v podstatě zachránil,“ podotkla Kluková. A Jana Schwallerová, ředitelka Odboru spisové a archivní služby Kanceláře prezidenta republiky, doplnila: „Do archivu se zlomek z katedrály přesunul roku 1957 v rámci komunistického zestátnění. Po církevních restitucích se vrátil Metropolitní kapitule u sv. Víta.“ Prezidentský archiv se o něj ale dále v rámci smlouvy s kapitulou stará.

Výstava se připravovala déle než dva roky. „Od počátku jsem upozorňoval, že to bude velmi náročné – vzhledem ke stáří artefaktu bylo potřeba splnit řadu podmínek, zejména zhotovit faksimile, které nahradí originál z důvodu osvitu,“ vysvětlil arcidiecézní konzervátor P. Vladimír Kelnar za Metropolitní kapitulu. Do Aquileie přijel s pražským pomocným biskupem Zdenkem Wasserbauerem. Vylíčil i zajištění bezpečnosti přepravy (šetrnější pozemní cestou), proces získání vývozního povolení od ministerstev vnitra a kultury či enormní cenu pojištění. „Oceňuji, že výstava dokumentuje celé Markovo působení až po mučednickou smrt v Alexandrii, dnešním Egyptě. Fascinuje mě jeho odvaha a zápal, s nimiž se rozhodl hlásat evangelium,“ dodal P. Kelnar s tím, že jeho evangelium bylo určeno pohanům, tj. nepočítal s tím, že by znali (dnešní) Starý zákon. Tím se podle kněze blíží i dnešním sekulárním čtenářům, a proto ho doporučuje katechumenům jako první z evangelií.

Podle tradice vyslal apoštol Petr Marka, muže pravděpodobně afrického původu, konvertitu, z Říma právě do Aquileie, aby tam šířil křesťanství a založil komunitu. Do Říma se měl vrátit s Hermagorem, kterého Petr vysvětil na prvního aquilejského biskupa.