Na brněnském Výstavišti ve středu 8. července večer zahájil olomoucký arcibiskup Josef Nuzík akci, kterou pořádá hnutí charismatické obnovy. „Jsem mezi vámi moc rád, i když poprvé. Přednášky z minulých ročníků jsem poslouchal, ale asi mě až do letoška nikdo nepozval,“ řekl se širokým úsměvem. „Kdybychom na to zapomněli, rovnou vás zveme na dalších deset let dopředu,“ reagovala pohotově za organizátory Kateřina Lachmanová. Arcibiskup pak všem popřál, aby na akci načerpali duchovní posilu.

Příležitostí k tomu bylo dost – dopolední i odpolední přednášky, večery chval, vedené adorace, mše svaté i prostor k tiché modlitbě. Dlouhé fronty se stály na svátost smíření i na přímluvnou modlitbu, u které se neúnavně střídaly desítky dvojic dobrovolníků – školených přímluvců. Ve vedlejším pavilonu měli letos poprvé vyhrazený svůj vlastní program mladí lidé. Začínali každý den v malých skupinkách, ve kterých mohli mluvit o tom, co s Bohem prožívají či jak k němu hledají cestu, měli i vlastní přednášky a modlitby. Páteční odpoledne se jim věnovali členové Lámačských chval ze Slovenska spolu s dalším chválově-evangelizačním uskupením Gedeon.

„Lamači“ i Gedeoni doprovázeli většinu pátečního programu i v hlavním pavilonu a jejich den vrcholil večerní modlitbou chval, při níž se obě uskupení organicky prolínala, že nebylo poznat, které z nich právě drží mikrofon či kytaru. V závěru hráli dokonce dva bubeníci najednou, rytmus přesto zůstal naprosto jednotný.

Svůj vlastní program měly ve svém pavilonu i děti od čtyř do 15 let, starali se o ně „pomeranči“ – jen o pár let starší dobrovolníci v oranžových tričkách. Dobrovolníků bylo na akci přes dvě stovky, dětí téměř devět set. Společně si nejen hráli, ale také rekonstruovali „dům jednoho srdce“.

Tématem čtvrtečního dne bylo „především chraň své srdce“ (Přísl 4/23) a oblát P. Vlastimil Kadlec nabídl pár tipů. „Čisté srdce je sjednocené a plné života, ne prázdné a sterilní. Jen v něm musí být vše harmonicky poskládané,“ podotkl a připojil, že duchovní život vyžaduje občas něco odřezat, očistit, zbavit se toho, co odděluje od Boha. „Náš život může zase zářit, když do něj pustíme světlo, když objevím, že jsem milovaný. Pak můžu milovat a svítit i já,“ řekl s odkazem na Ježíšovu výzvu být světlem světa. A nabídl tři kroky na cestě k čistému srdci – nejprve k Bohu vykročit a nechat se jím obejmout jako svým skutečným Otcem. Zároveň hledat způsoby, jak obejmout druhého člověka. „A také obejmout svůj život – takový, jaký je, a smířit se s ním. Je to cesta, která je někdy dlouhá, ale je třeba začít,“ vyzval.

Před objetím druhého je někdy nutné odpustit. A o tom mluvil ve čtvrtek odpoledne P. Stanislav Pacner, který působí ve Slavkově u Brna. Začal tím, že je třeba nejprve odpustit sám sobě, a popsal nebezpečí sebelítosti, která v odpuštění brání. „Pokud neodpustíme, pak se jen velmi těžko dokážeme spojit s Bohem. Když v sobě živíme zášť, blokuje to náš duchovní život. Je to jed i pro naše tělo,“ podotkl s tím, že jde často o proces, který vyžaduje postupné kroky. A hned jich deset nabídl. Navrhl třeba přát druhému vše dobré, přiznat si svou zlobu (nebo dokonce nenávist) a vědomě se rozhodnout ke změně – i když zatím nevím jak.

O odpuštění mluvil v pátek i P. Jozef Mihok, provinciál redemptoristů, a nabídl je ne jako izolovanou dovednost, ale rovnou jako životní styl. „Svatý je ten, kdo je ochotný se potkat s kýmkoliv,“ řekl a doplnil, že Bůh po nás nechce, abychom se všichni měli rádi a byli si sympatičtí. „Ale uschopní nás všem odpouštět. Když odpouštíme, máme podíl na jeho všemohoucnosti.“ Takto žít je podle Mihoka způsob, jak ukazovat Boha světu, a zároveň největší forma evangelizace.

Boží pohled na náš život

Zbytek pátečního dne a sobota se už posunuly k tématu smíření. Evangelický pastor David Novák mluvil o tom, jak „nezarmucovat Ducha Božího“, tedy jak žít naplno křestní identitu Božích dětí, „občanů“ Božího království. „Musíme o náš vztah k Bohu pečovat a hledat především jeho pohled na náš život,“ uvedl a nabídl příběh svého syna, který se ho po fotbalovém zápase ptal: „Tatínku, jak jsem hrál?“ A dodal: „Potřebujeme ujištění od našeho nebeského táty, na jeho odpovědi záleží především.“

Velmi emotivním momentem byla pak mše svatá, při níž P. Christophe Jakob z komunity Chemin Neuf mluvil o své mamince, vyhnané sudetské Němce z Liberce. Přečetl část z jejího dopisu, v němž odpouští všem, kdo jí ublížili. A sám šel ještě dál, když se omluvil za všechna příkoří, kletby i majetkové nároky sudetských Němců v minulosti. Na Výstavišti, kde se jen několik týdnů předtím konal první český sjezd sudetských Němců, proti němuž část politiků uměle vyvolávala nenávist, odměnili lidé jeho slova dlouhým potleskem.

Teoložka Kateřina Lachmanová, která s týmem program konferencí roky připravuje, mluvila v sobotu o ideologických příkopech a nabídla příběhy z různých koutů světa, kde se je podařilo překonat. „V Božím srdci jsou i ti zlí. Osvojit si tuhle firemní kulturu nebeského království nám trvá. Kvůli odmítnutí ideologie či zlého postoje, které je v pořádku, nesmíme nenávidět ty, kdo za tím stojí,“ pobídla a citovala slova jezuity Adolfa Kajpra z roku 1947, že „nemůžeme nečinně přihlížet tomu, jak duši našeho národa rozežírá nenávist“. A nabídla také jeho modlitbu: „Od hněvu, nenávisti i od vší zlé vůle vysvoboď nás, Pane“.

O velkém smíření na Bílé hoře pak svědčili františkán Jakub Sadílek, kazatel David Loula a školská sestra Vlasta K. Čaplová. Mluvili především o setkání při 400. výročí bitvy na Bílé hoře, která zásadně ovlivnila české dějiny. V květnu 2021 se tam setkalo sto kněží a šedesát pastorů. Vzájemně si odpustili a uzavřeli Deklaraci smíření. Jakub Sadílek a David Loula popsali, jak tento krok usnadňuje spolupráci na nejrůznějších projektech, jako je třeba Věří celé Česko, či evangelizačních akcích. A také mluvili o tom, jak to inspiruje i jinde (např. v Japonsku), kde se pokoušejí o podobné smíření. „To, že se ve všem neshodneme, smíření nebrání. Když se řeší zranění srdce, nejsou třeba argumenty, ale láska, která přináší uzdravení,“ připojil David Loula a všichni tři pak společně přítomným požehnali.

Žehnat může každý

V neděli navázali aktivní laici, manželé Františka a Ignác Muchovi, kteří vyprávěli o tom, kde a komu žehnají. „Bůh chce, aby z nás proudila živá voda. A stačí na to i jen tři vteřiny. Při požehnání tomu druhému přejeme něco, na co nemáme sílu,“ řekl Ignác Mucha a jeho manželka navázala silným svědectvím, jak žehná jako učitelka svým studentům a v duchu jim přeje a vyprošuje, aby uvěřili v Boží pravdu o sobě namísto lží, kterým mnozí z nich uvěřili. Když skončila, odměnil její otevřenost a upřímnost dlouhý potlesk vestoje.

S praktickou rovinou žehnání zakončil konferenci Petr Húšť, zakladatel festivalu United, který už přes čtyři roky vozí humanitární pomoc na Ukrajinu. „Nikdy jsem neviděl tolik Božích zázraků jako při této službě,“ shrnul poté, co popsal, jakou Boží blízkost a podporu zažívá. Všechny přednášky, včetně pátečních paralelních programů, kde mj. mluvil Pavel Hošek o pravém a falešném vlastenectví, budou dostupné jako audionahrávky (více na webu konferencecharis.cz).