„Dnes jsem přišel mezi vás jako pastýř. Budu rád, když nepůjdu sám, když budeme společně hledat dobro a prospěch církve a společnosti. Budu rád, když to místo dobré pastvy nalezneme. Sám nedokážu nic. Spoléhám se na vaši spolupráci, přátelství, modlitby. Jsem tu pro vás a budu rád, když tu budeme pro sebe navzájem,“ uvedl arcibiskup Přibyl v kázání (více na str. 7).

Jako biskupské heslo si ponechává to z litoměřického působení, kam byl jmenován před dvěma lety: Pax vobis (Pokoj vám). Tamní diecézi má nyní spravovat až do doby, než bude jmenován nový biskup.

Tříhodinové slavnosti, jíž předcházelo setkání a modlitba s mladými lidmi na nedaleké Fortně, se zúčastnily tisíce lidí. Mezi nimi zahraniční biskupové včetně emeritního vídeňského arcibiskupa Christopha Schönborna i čeští politici včetně prezidenta Pavla a bývalého premiéra Fialy. S ohledem na zahraniční hosty se část mše sloužila v latině, při závěrečném požehnání zástupců ekumeny i židů zazněla hebrejština, „tři jazyky, které k Praze a církvi patří,“ jak glosoval nový arcibiskup.

Novému sousedovi popřál také prezident Petr Pavel. „Jsem rád, že pan arcibiskup vidí vedení k hodnotám, připomínání toho, co nás spojuje, ne toho, co nás rozděluje, a zmírňování ostří problémů, které se objevují nejen v církvi, ale i v naší společnosti, jako jeden z hlavních úkolů,“ vyzdvihl.

Církev na křižovatce

Jménem papeže Lva XIV. všechny pozdravil nuncius Jude Thaddeus Okolo a modlil se o požehnání jak novému arcibiskupovi v jeho „nelehkém úkolu“, tak celé církvi v České republice, která se podle něj nachází na důležité křižovatce. „S ohledem na technologický vývoj a nové formy modernismu se můžeme obávat, že budoucnost nebude snadná – ani pro církev, ani pro společnost. Stojíme před mnoha výzvami. Třebaže je naše cesta víry obtížná a není snadné o této víře svědčit, každý náš krok je veden Utěšitelem, Duchem Svatým, a podporován modlitbami všech věřících. Ať tedy tato vaše víra, drazí přátelé, zůstává silná a neochvějná,“ řekl arcibiskup Okolo.

Šlo o jedno z jeho posledních veřejných vystoupení před odchodem na novou misi, na zpustošené a neklidné Haiti v Karibiku. „Odcházím spokojený a šťastný, obohacený o to, co jsme spolu prožívali. Všichni jsme na různých úrovních zdejší církve společně přispívali k tomu, aby vzkvétalo Boží království,“ připojil nuncius a poprosil o modlitby.

O roli pastýře, jak mu ji kdysi přiblížil skutečný pastýř ovcí, promluvil pak emeritní vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn, rodák z litoměřické diecéze (viz str. 6). Olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, předseda České biskupské konference, ve svém přání zase zdůraznil, že „Praha není jednoduchá záležitost“, a s nadsázkou dodal, že „v každém centru bývá někdy těsno. Svědčí o tom i to, že Pražané rádi v pátek odpoledne odjíždějí, aby se zase v neděli vrátili občerstveni“. Nabídl proto bratrské společenství, „ve kterém se věci sdílejí a najde se vždycky také řešení“.

Pomocný biskup pražský Zdenek Wasserbauer při gratulaci vypíchl, že na svatovojtěšský stolec usedá poprvé Stanislav, navíc rodilý Pražan, což také není běžné. Po něm přišli zástupci diecézanů – rodina Jaroslava Němce, ředitele Arcidiecézní charity. Prosili o „moudrost, která slouží pravdě“. Dojalo přání dvou nejmenších: „Jste mezi svými. Těšíme se na cestu, kterou půjdeme společně. Arcibiskupe Stanislave, vítejte doma.“

Arcibiskup poděkoval svým předchůdcům a jejich spolupracovníkům a oznámil jméno nového generálního vikáře. Je jím P. Josef Ptáček (52), farář z pražského Barrandova a rozhodující organizátor při výstavbě tamního kostela a diecézní metodik pro IT. I tady došlo na humor. Stanislav Přibyl svému novému kolegovi popřál hodně Božího požehnání a arcibiskupa, který „bude aspoň trochu k světu“.

V neděli navečer se pak poprvé sešel s kněžími arcidiecéze – a to v Břevnovském klášteře.