Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Říjen 2026
Září 2026
Srpen 2026
Červenec 2026
Červen 2026
Květen 2026
Duben 2026
Březen 2026
Únor 2026
Leden 2026
Prosinec 2025
Listopad 2025
Říjen 2025
Září 2025
Srpen 2025
Červenec 2025
Červen 2025
Květen 2025
Duben 2025
Březen 2025
Únor 2025
Leden 2025
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

K protestům ve Francii

K protestům ve Francii

27. 10. 2026

Tisk

Protesty a demonstrace, časté a masové, hlučné a barevné, nabité emocemi a překypující silnými slovy, patří k politickému a společenskému životu Francie asi tak samozřejmě jako čepované pivo k českým hospodám. Ale na takové násilí, jaké v minulých dnech zachvátilo většinu velkých francouzských měst, nejsou zvyklí ani Francouzi.

Podle francouzského premiéra Sébastiena Lecorna se společnost dostala do bodu zlomu. Je třeba vybrat si stranu: buď republiku, a tedy i bezpečnostní složky, nebo výtržníky. Francouzští biskupové se také jasně staví proti nepřijatelnému násilí. Nabízejí ale ještě jiné perspektivy, jak se v nastalém chaosu zorientovat a za koho se postavit.

Staví se na stranu studentů. Byli to právě středoškoláci, kdo v polovině září začal hlasitě poukazovat na nevyhovující podmínky v mnoha státních školách. Některé předměty se nevyučují vůbec, protože chybí učitelé. Školní budovy jsou v katastrofálním technickém stavu a nejsou dostatečně vybavené, chybí dokonce lavice a židle. Rozdíly mezi školami jsou obrovské. Nejhůř jsou na tom chudé oblasti včetně některých částí Paříže. Za protesty tedy nestojí zpovykanost znuděné mládeže. Do konce září se protesty rozšířily na celou Francii a přidali se vysokoškoláci. Napětí zvyšovaly policejní zákroky, které způsobily řadu vážných zranění. Do poloviny října přerostly studentské protesty v celonárodní hnutí. Chaosu ovšem využili i lidé, kteří cíleně přišli páchat násilí a rabovat.

Právě jejich jednání může zdiskreditovat celé protestní hnutí. Záběry zamaskovaných mladých mužů, vyrabované obchody, hořící auta, střety s policií připomínající pouliční gerilu. To vše je mediálně „vděčné divadlo“, které snadno strhává k rychlým závěrům o rozkladu západní společnosti, nezvládnuté migraci a levicovém útoku na (křesťanské) hodnoty.

Spolu s francouzskými biskupy je ze všeho nejdřív potřeba rozlišovat a nenechat se unést rozjitřenými emocemi. Násilí se musí jasně odsoudit a viníci musí být spravedlivě potrestáni. Biskupové povzbuzují k solidaritě se všemi poškozenými na majetku či na zdraví. Ekonomická a společenská situace ve Francii je skutečně vážná. Požadavky nespokojených lidí jsou oprávněné a je zdravým projevem společnosti, že je občané vyjadřují a dožadují se reálných řešení. Biskupové vyjadřují podporu všem pokojným projevům., kdo zneužili protestní nálady k vyvolávání násilných střetů, a ještě jiní k bezostyšnému rabování nejen luxusních obchodů, ale také úplně obyčejných obchůdků s každodenním zbožím, napáchali obrovské škody. Násilí je vždy slepou uličkou – cestou, která může vést pouze k další nespravedlnosti a rozdělení, varuje jeden z biskupů. Jakkoli velké, materiální škody jsou nejméně závažné. Zranění a psychicky otřesení lidé představují mnohem závažnější následky.

Zdaleka nejničivější důsledky by ovšem mělo, kdyby oprávněné volání o pomoc těch, jejichž hlas je ve společnosti málo slyšet, úplně zaniklo v hluku bezprecedentního násilí a bylo překřičeno těmi, kdo ve skutečnosti vůbec nechtějí slyšet volání lidí, kteří se octli na periferiích společnosti.

Biskupská podpora

Hlasy mocných mužů by snadno mohly přehlušit hlasy studentek a studentů. Chtějí chodit do školy a studovat, chtějí se dobře připravit na život ve světě, jemuž chtějí rozumět. Chtějí utvářet svou budoucnost, která bude dávat smysl. Dávají najevo, že se bojí o sebe, o společnost, o životní prostředí. V dopise mládeži minulý týden francouzští biskupové napsali: „Kromě konkrétních požadavků, které zaznívají, toto hnutí odráží hledání smyslu a hluboké obavy z toho, jak se náš svět vyvíjí – a také nedostatek nadějných vyhlídek do budoucna pro mnohé z vás.“

Rovněž ve vyjádřeních dalších biskupů často zaznívají slova určená mladým lidem. Uvedu některá z nich: „Ačkoli je vyjádření obav či hněvu legitimní, nesmí se tak dít prostřednictvím násilí. I když může být použití síly v reakci na násilí ospravedlnitelné, násilí samotné nikoli; je to slepá ulička, před níž musíme chránit naši mládež.“ „Násilí nikdy nevybuduje budoucnost pro mladé lidi.“ „Nesmíme dopustit, aby nám toto toxické klima zabránilo zabývat se skutečnými problémy, na něž tito mladí lidé poukazují. Jsou to otázky hluboké a závažné; vybízejí k zamyšlení, které vyžaduje dlouhodobý pohled.“ Z biblických příběhů známe, že mladý člověk vidí podstatu věci jasněji než starci a že se dívá do budoucnosti s prorockou jasnozřivostí.

Autor je dominikánský kněz a teolog, vyučuje na KTF UK.





Předchozí článek Následující článek