Byla jsem tak nucena vystoupit ze své komfortní zóny, v níž člověk může alespoň předstírat, že se na odjezdy autobusů a další spoje městské hromadné dopravy dá spolehnout. Mám ráda přesnost, a tak jsem si při jedné z cest vyčítala, že jsem poněkud podcenila své síly. Domnívala jsem se totiž, že hodina a půl časové rezervy před začátkem přednášky bude bohatě stačit. Nestačila. Naštěstí jsem nebyla jedinou mluvčí a v panelu za mě mohl zaskočit kolega. Nakonec jsem dorazila s pouhým desetiminutovým zpožděním. A protože mi nic jiného nezbývalo, rozhodla jsem se svého rozpoložení využít a začít…