Jedna velmi bohatá, ale nešťastná ruská rodina – vlivný podnikatel v logistice Gleb (Dmitrij Mazurov), jeho půvabná, ale ve vztahu nenaplněná žena Galina (Iris Lebeděva) a dospívající umělecky nadaný syn Serjoža (Boris Kudrin), který řeší, jak se ve škole vyhnout šikaně. Luxusní sídlo skandinávského typu někde uprostřed lesů na břehu jezera. Z těchto idylických kulis by se ani neřeklo, že je únor 2022, začátek plnohodnotné invaze na Ukrajinu, a že pokračuje masivní propaganda namířená tak, aby se z ruských občanů stávali kolaboranti válečných zločinů. Města se oblepují plakáty, které slibují žold, později se vyměňují za portréty padlých. A pozornému oko neujdou postavy invalidů belhající se ulicemi.

Ve Francii žijící Zvjagincev, který se zapsal už vynikajícím a neméně tíživým snímkem Leviatan (2014) nebo mysteriózním debutem Návrat (2003), se tématu rozpadu morálky věnuje dlouhodobě. Ruské společnosti poslední dvě dekády nastavuje kritické zrcadlo. V Minotaurovi zastihne kamera manželský pár ve vleklé krizi, kdy spolu už nejsou schopni ani základně komunikovat. A do tohoto soukromého trápení si Gleb spolu s dalšími šéfy významných podniků vyslechne od starosty: vyberte každý ve svých firmách podle kvóty 14 mužů, které odvedou do války. Jinak přijdou shora a vyberou si sami. Číslo 14 přitom odkazuje na řecký mýtus o netvoru Mínotaurovi, kterému Athéňané podle tradice posílali právě tolik mladých lidí jako oběť.

Gleb, jemuž už tak každý den mizí ti nejlepší odborní zaměstnanci z IT či dispečinku do zahraničí, protože se bojí odvodu, se zprvu brání. Nechce s tím mít nic společného. Doma se samozřejmě s ničím nesvěří, je vychován oním podivným „dvojitým“ způsobem; zatímco mu maminka v jeho zralém věku stále říká „chlapečku“, on musí za každou cenu nosit masku tvrdého hráče, kterého nic nerozhází. A také že ne – onen seznam mužů vyřeší novým konkurzem závozníků, nic netušících obyčejných chlapů, od pohledu z různých koutů Ruska (jeden je sotva plnoletý).

Thrillerovou atmosféru příběhu dodá Glebovo další rozhodnutí, a to chladnokrevné řešení manželčiny nevěry s mladým fotografem (u této linky se režisér inspiroval Chabrolovým filmem Nevěrná žena z roku 1969). Diváka to přiměje dál bědovat nad nevalnou hodnotou lidského života v Putinově impériu nebo nad smyslem tamního kriminálního vyšetřování vůbec, mají-li mordparty takto svázané ruce korupcí.

Mezi nejsilnější scény ovšem patří ta, kdy je směrem k novým, již ustrojeným rekrutům pronášen motivační tvrdě ideologický proslov: má je ujistit, že jdou vést „svatou válku proti zkaženému Západu“, střílet nevinné lidi údajně za to, aby i nadále „rodinu tvořila žena, muž a děti“, přičemž to vše podle něj „zaštiťuje“ Ježíš Kristus a oni se vrátí jako hrdinové. Postava pravoslavného duchovního v pozadí jen přihlíží. A pak už zbývá jen hysterické štkaní žen u autobusů, kterým na poslední chvíli dochází, že své syny dnes nejspíš vidí naposledy.

Minotaur (Francie / Lotyšsko / Německo 2026 / režie Andrej Zvjagincev). Premiéra 15. října.