Po nasazení léků proti bolesti, nevolnosti a otokům se její stav stabilizoval a prožívala poměrně poklidné dny. Jednu dobu si dokonce plánovala návrat domů, pro který však neměla vhodné podmínky. Ráda si povídala. Často ji navštěvovali synové, bývalý manžel, synovec, bratr i mnoho kamarádů. Když zrovna nikdo nepřicházel, hodiny protelefonovala s rodinou, s přítelkyněmi a známými. Chodit k ní na pokoj byla čistá radost. Byla veselá, vtipkovala a rychle k nám získala důvěru. Přišly však i těžké okamžiky - to když definitivně pochopila, že uzdravení už nepřijde, že se nevrátí do svého bytu a…