6. 10. 2026
Jaké jsou příčiny nízké porodnosti v Česku? S jakými bariérami na pracovním trhu nebo v péči o nejmenší děti se dnes mladí rodiče setkávají? Byli jsme u toho, když odborníci v Poslanecké sněmovně mluvili o konkrétních řešeních.
„Pokud chceme mladé lidi a rodiny v současné ekonomické situaci motivovat, aby měli více dětí, musíme vytvořit takové podmínky, aby nemuseli volit mezi péčí o rodinu a pracovním uplatněním,“ shrnuje situaci Dana Lipová, ředitelka Nadace Sirius, která se zaměřuje na pomoc znevýhodněným dětem. „Rodiče potřebují mít možnost obě oblasti kombinovat podle svých potřeb. K tomu je nezbytná nejen dostupná péče o děti a flexibilní pracovní podmínky, ale také dostupné další služby,“ dodává.
Dětí se v těchto letech rodí nejméně v historii: když statistické sledování v roce 1785 začínalo, žilo na území dnešního Česka zhruba 4,25 milionu lidí a ten rok se narodilo 183 tisíc dětí. Nyní žije v ČR bezmála 11 milionů obyvatel a loni se narodilo 77 636 dětí (po 84 tisících z předešlého roku).
Odborníci, kteří se sešli 23. září v Poslanecké sněmovně na tzv. kulatém stolu s názvem „Slaďování práce a rodiny v aktuální ekonomické situaci“, vidí příčiny nízké porodnosti především v tom, že rodiče narážejí na ekonomickou nejistotu, limity pracovního trhu, chybějící zkrácené úvazky a nedostupnou péči o nejmenší děti.
„Jednotlivá opatření ale sama o sobě nestačí. Potřebujeme dlouhodobou a koordinovanou rodinnou politiku, která propojí pracovní podmínky, péči o děti a další služby pro rodiny, které budou vycházet ze skutečných potřeb,“ uvádí Irena Přibylová, ředitelka organizace Síť pro rodinu, která propojuje více než 260 mateřských, rodinných a komunitních center po celé ČR.
Zaměstnanost matek dětí do čtyř let je v Česku nejnižší ze všech zemí EU – pracuje jich sotva 40 %, zatímco průměr EU přesahuje 70 %. „Největší nesoulad mezi přáním rodičů a realitou vzniká ve věku dvou až tří let dítěte, kdy by 33 % matek rádo pracovalo, ale zůstává plně doma,“ zmiňuje Jana Paloncyová, socioložka a demografka z Nadace Sirius.
Podle dosud největšího českéh o výzkumu (Report flexibilní práce 2026) mezi 17 tisíci lidmi by 28 % rodičů dětí do čtyř let dalo přednost polovičnímu úvazku, zkrácené úvazky ale tvoří pouze desetinu pracovních míst. Kromě nich by rodiče uvítali sdílená pracovní místa, práci na dálku nebo postupný návrat po rodičovské dovolené. Výzkum provedla pod záštitou ministerstva práce a vlády platforma MUMDOO (www.mumdoo.cz), která propojuje firmy, instituce a rodiče s cílem udržet je v kontaktu s oborem.
„Tyto možnosti by měly být běžnou součástí pracovního prostředí. Stejně důležitá je firemní kultura založená na důvěře, otevřené komunikaci a respektu k potřebám zaměstnanců s dětmi. Flexibilita není benefit. Je to infrastruktura porodnosti,“ podotýká Andrea Bohačíková, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace M.arter, jež od roku 2019 podporuje rodiče při slaďování rodinného a pracovního života, zejména při návratu po mateřské nebo rodičovské dovolené.
Podle Marie Oujezdské, místopředsedkyně Rodinného svazu ČR, který sdružuje prorodinné organizace a iniciativy, nejsou rodičovský příspěvek ani dovolená nastaveny flexibilně tak, aby motivovaly k péči oba rodiče a umožňovaly její rovnocenné rozdělení. „Inspirujme se v zahraničí, kde rodiče mohou volno na péči čerpat postupně v kombinaci se zkrácenými úvazky až do vyššího věku dítěte, aniž by rodiny čelily propadu životní úrovně. A do péče se častěji zapojují i otcové,“ zmiňuje Oujezdská. Připomíná, že ve Skandinávii, na Islandu i v Německu je rodičovský příspěvek nastavený výše – jako náhrada mzdy. Doba jeho pobírání je však samozřejmě kratší. „Ovšem zkracovat rodičovskou dovolenou by byl nonsens, protože by se tím rodinám zkrátila možnost svobodné volby řešení, která pro ně fungují, což je základ rodinné politiky,“ sděluje Oujezdská pro KT. Navrhuje proto spíše úpravu zákoníku práce podle inspirace ze zahraničí: „Rodiče tam mohou být zároveň ve svém zaměstnání i na rodičovské dovolené, kdy jim rodičovský příspěvek kompenzuje náhradu ušlého výdělku.“ Státy však nemají na to, aby to takto mohlo fungovat celé tři roky. „S tím je potřeba se smířit. Pak už záleží na rodině, jak si to zařídí. Při vyšší kompenzaci výdělku ale může být jeden živitel a druhý mít více neplaceného volna. Ta míra variability je vyšší,“ říká Oujezdská. Navíc v některých zemích rodiče kombinují péči v rodině s tzv. sousedskou dětskou skupinou. „Dítě nemá být někde zavřené deset hodin, ale třeba může být (dopoledne) v mateřské škole, pak hodinu dvě v sousedské skupině, kam ze školy přijdou i jeho starší sourozenci, a rodiče si je pak všechny vyzvednou na jednom místě,“ uvádí příklad.
Podle odborníků chybí síť dalších služeb, které by rodičům pomohly s péčí. Musí být dostupné v místě, kde rodiny žijí, a navazovat na sebe tak, aby reagovaly na měnící se potřeby rodin. S tím, jak se prodlužuje věk odchodu do důchodu a mladé rodiny se stěhují do měst, prarodiče nemohou pomáhat s péčí o děti jako dříve.
Ministerstvo práce a sociálních věcí reaguje rozvojem sítě dětských skupin (nyní je jich v ČR 2 408) i mírnou slevou pro zaměstnavatele na sociálním pojištění v případě zkrácených úvazků. Podle Kláry Tomkové, ředitelky pražského Rodinného centra U Motýlků, ale získání místa v dětské skupině či školce nestačí. Rodiny potřebují také krátkodobé hlídání, prázdninové programy, poradenství a další služby. Navíc i při součtu celé zákonné dovolené obou rodičů (osm týdnů) zůstává z přibližně 13 týdnů školních prázdnin pět týdnů nepokrytých. Tuto mezeru mohou podle Tomkové vyplnit právě mateřská, rodinná a komunitní centra.
Irena Přibylová ze Sítě pro rodinu k tomu doplňuje: „Slaďování práce a rodiny není jen otázkou dostupnosti péče a flexibilních pracovních podmínek. Jde především o to, aby rodiny mohly dobře fungovat, děti prospívat a rodiče mohli rozhodovat o tom, jak propojí péči o rodinu s pracovním životem.“ A upozorňuje, že rodiče potřebují také podporu v každodenním životě. „Mateřská, rodinná a komunitní centra jim nabízejí vzdělávání, poradenství, sdílení zkušeností, návaznou péči o děti i podporu při návratu do zaměstnání,“ podotýká Přibylová s tím, že centra jsou díky své dostupnosti a znalosti potřeb rodin důležitou součástí systému podpory.
Propojení města jako zaměstnavatele s rozvojem prorodinného prostředí popisují zase Renáta Kočířová a Ludmila Placová z Magistrátu města Ostravy. V projektu „Fajna rodina“ zřídil firemní školku s předností pro děti zaměstnanců (dětí do tří let), podporuje pružnou pracovní dobu i zkrácené úvazky. Město investuje i do rozvoje komunitních center, mezigeneračních aktivit a bezpečného veřejného prostoru.
Zaměstnavatelé by se podle Kataríny Andrašovské z Generali Česká pojišťovna neměli dívat na rodičovství jako na komplikaci. „Udržení kontaktu během rodičovské dovolené je společensky zodpovědný přístup firmy, ale i nástroj, který umožňuje individuální a flexibilní zapojení zaměstnance,“ uvádí Andrašovská, která má více než dvacet let zkušeností s péčí o zaměstnance z mezinárodních firem. A je to podle ní také cesta k udržení talentů ve firmě.
* Porodnost neklesá kvůli nezájmu o děti, ale kvůli podmínkám – 82 % žen uvádí finance jako hlavní bariéru.
* Největší propad nastává po prvním dítěti. * Ekonomická nejistota je univerzální brzda – finance a bydlení patří mezi nejsilnější bariéry napříč populací.
* Flexibilita práce je klíčová – 93 % žen ji potřebuje, ale pouze 51 % ji má.
* Bez partnerství se část lidí k rodičovství vůbec nedostane (74 % mužů bez partnerky uvádí jako hlavní překážku, že ji nemohou najít).
Matky: hlavní bariéry Finance – 66 % Nejsilnější faktor, dominuje i po prvním dítěti. Nedostatek hlídání – 47 % Systém péče o děti neumí pokrýt poptávku. Nedostatečná podpora státu – 40 % Rodiče nepociťují, že stát stojí na jejich straně. Otcové: hlavní bariéry Finance – 40 % Ekonomická zátěž zřetelná i u otců. Skloubení kariéry a rodiny – 29 % Tlak pracovního výkonu po narození dítěte. Hlídání – 29 % Komplikace bariéry i rodinného života otců.
Zdroj: Zpráva „Klesající porodnost v ČR 2025“ (platforma Mingley na vzorku 2 283 žen a 357 mužů)
Vydavatel: KatMedia, s.r.o.
ISSN 0862-5557 (Print)
ISSN 2787-9593 (Online)