V dlouhém zápasu s těžkou nemocí jí postupně došly finanční prostředky. Přátelé jí sice nabídli malý byt, ale ona neměla peníze na nájem, neměla kam jít. Měla jen diagnózu, která neúprosně postupovala, a děti, které bezmezně milovala. Jednoho dne musela udělat rozhodnutí, které žádná máma na světě udělat nechce: odevzdat své děti do dětského domova. V té době mě požádala o doprovázení. O naslouchání a pomoc při hledání odpovědí na otázky, které neměly snadná řešení. Nešlo o právní kroky ani o organizaci péče. Šlo o vinu, bolest, strach a lásku, která se musela vzdát každodenní blízkosti,…