Obsah:
Nechte obojí spolu růst až do žní…
14. 7. 2026
Náš Pán v nedělním úryvku z Matoušova evangelia (13,24-43) mluví k zástupům v podobenstvích – tentokrát o plevelu a dobrém semenu, hořčičném zrnu a také o kvasu. V onom prvním podobenství pak mírní naši často přílišnou horlivost: „Nechte obojí spolu růst až do žní…“
Podle Bible stvořil Bůh člověka jako svůj obraz. Stvořil ho jako bytost, která je dobrá, která má šířit dobro kolem sebe. Avšak Boží nepřítel – had – vložil do tohoto dobrého díla plevel v podobě zla. Člověk měl svobodu, mohl se bránit, ale neudělal to. Podlehl hadovu svádění. Od té doby je duše člověka „zaplevelená“. Máme jít a ten plevel sesbírat? To ale neznamená, že by v ní nemohlo růst dobré semeno. Stále máme svobodu, stále můžeme svou situaci reflektovat, můžeme na sobě pracovat, můžeme ten plevel ze své duše vytrhávat. Jak víme z přírody, plevel má velkou snahu růst, šířit se, a…
Zbývá 85 % článku
