Já věřím v Krista, ale nesnáším křesťanství, je to násilné náboženství,“ říká mi Ivoš, speciální pedagog v naší věznici, moudrý protřelý vlk, který zde má na starosti mladistvé delikventy.„No tak, aspoň já tě miluju, Ivoši, vždyť jsi můj bližní,“ dělám si z něj legraci. Člověk, který se s násilím setkává denně, je možná na násilná náboženství citlivější, protože alespoň od nich by čekal soucit, pochopení, nebo i tu lásku. Jako vězeňský kaplan mám s Ivošem některé klienty společné, a když mi takový dnes šestnáctiletý Dominik vyprávěl, jak už ve dvou letech skončil v Klokánku a máma ve…