V historii československého římskokatolického kněžského exilu po roce 1948 existovala jedna zajímavá epocha a svým způsobem experiment. Šlo v něm o to, posílat novokněze připravující se do té doby na kněžství v římské Papežské koleji Nepomucenum do Jižních Tyrol čili „na kopečky“. Tam – ponejvíce v kraji kolem Bolzana (Bozen), Brixenu (Bressanone), Maulsu (Mules), Weitentalu (Vallarga), Vipitena (Sterzingu), Belluna, Trenta, Suldenu (Solda), Valle San Silvestro (Wahlen), Lago di Braies (Pragser Wildsee) či Mezzacorony – si měli kněží odbýt svá kaplanská léta a podle potřeb místního biskupa a…