Kdyby náš praotec nebyl zhřešil, byl by žil na věky. Ani staroba by naň nebyla dolehla, ani by nebyl měl zármutku, ani slzného těla, ale byl by býval živ na věky. Když však závistí ďáblovou byl vyhoštěn ze slávy Boží, přišly pak na pokolení lidské strasti a zármutky i nemoci a potom i smrt. A dále si, bratři, připomeňme, že se zoveme syny Božími. Proto zanechme těch hanebných skutků, jež jsou skutky satanovými: to, že konáme modloslužbu, to, že žalujeme na bratra, ty krádeže, ty vraždy, to hovění tělu, ty přísahy, které nezachováváme, nýbrž přestupujeme, tu nenávist. Nic není hanebnějšího…