„Boží volání ke kněžství jsem pocítil už v dětství a na zábřežském gymnáziu, ale má tehdejší odpověď na ně byla nezralá a unáhlená, bez pořádného rozlišování. Celá léta jsem si pak myslel, že Bůh o mě nestojí a mou nabídku k vážnějšímu vztahu odmítl,“ začíná Vojtěch Kolář své vyprávění. Hledal potom jiný cíl života, ale nic mu nedávalo dostatečný smysl. „Až když jsem byl schopen rezignovat na své ambice a odevzdat rozhodování o své budoucnosti jiným, pocítil jsem, že tichý a jemný Boží hlas se svou nezměněnou intenzitou je pořád tu, že byl jen přehlušen mými životními kotrmelci,“ doplňuje.…