Od středověku existovala určitá kategorizace relikvií: za relikvie „první třídy“ (primární) byly považovány tělesné pozůstatky světců a oděvů, za relikvie „druhé třídy“ (sekundární) předměty s nimi spojené, např. koflík sv. Václava. Za méně důležité (terciální) pak předměty tzv. druhotně dotýkané. U relikvií první třídy byla za zvláště ceněnou považována hlava světce. Proto byly i v našem prostředí uchovávány lebky českých zemských patronů v nádherných stříbrných a zlatých relikviářových hermách. V případě lebky sv. Václava měla na ní spočívat svatováclavská koruna českých králů, ostatně…