Cesta k nové nahrávce přitom nebyla výsledkem promyšleného konceptu, spíše postupného zrání. Sama autorka mluví o tom, že se žalmy staly součástí její každodennosti – „na každé ráno, jako snídaně“ – a že právě z tohoto pravidelného čtení vyrostla potřeba dát jim hudební podobu. Nešlo tedy o projekt „na zakázku“, ale o odpověď na vnitřní oslovení. Některé texty ji podle vlastních slov doslova „volaly“, aby je zhudebnila, a hudba pak přicházela přirozeně a s lehkostí. Výběr žalmů přitom nepodléhá popularitě ani liturgickému klíči. Vedle často zhudebňovaného Žalmu 23 se zde objevují méně…