Všedé „zóně nikoho“ vedou jednotvárný život, jehož jedinou zvukovou kulisou zůstává vzdálené dunění artilerie. Z jedné strany separatisté, z druhé ukrajinští vojáci. Serhijyč má blíže k ukrajinské straně, Paška naopak k ruské. Ve vzájemné komunikaci jim to však nebrání. Hovoří úsporně, přesto se dokážou občas sarkasticky popichovat.
Monotónní rytmus jejich života čas od času naruší návštěva vojáka z jedné či druhé strany. Vítanou změnu představuje příjezd pošťáků vezoucích dávno napsané dopisy adresované těm, kdo už vesnici před časem opustili. Ani jeden z posledních dvou mohykánů neuvažuje…
