Jako by něco bránilo jejich očím

Příběh o cestě učedníků do Emauz (Lk 24,13-35) nás učí, že často nevidíme, na co hledíme, a potřebujeme uzdravit náš zrak, abychom nepřehlédli, když se na své životní cestě setkáme s Kristem.

Co vlastně spatříme, když ráno otevřeme oči? Svět, jaký je? Ale co když jsme barvoslepí? Co když otevřeme jen levé oko? Co když máme na očích brýle? Pokaždé bude výsledkem jiný svět. Vidíme jen to, co dokážou pojmout oči, jimiž se díváme. A neplatí to jen o tělesném zraku. Jak je možné, že praotec Jákob kdysi procitl ze sna a zvolal: „Jistě je na tomto místě Bůh a já jsem to nevěděl! Jakou bázeň vzbuzuje toto místo. Není to nic jiného než Dům Boží, je to brána nebeská“ (Gn 28,16-17). Čím se to místo lišilo od místa, na kterém večer uléhal? Ničím! Rozdíl byl jen v jeho očích. Proč se prorok…

Zbývá 85 % článku

Zaujal vás článek?

Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.

Vyzkoušejte si jej na 3 týdny ZDARMA! Registrujte se

Využijte výhodné předplatné! Koupit předplatné

Kromě toho získáte:

Informace o novinkách KNA
Akční nabídky z e-shopu Církev.cz
Přehled o Vašich objednávkách z e-shopu

Předchozí článek Následující článek