Mám zkušenost hlavně z městských farností, z Prahy a Brna, občas zpovídám také na vesnici nebo na nějakém poutním místě, zkrátka kam mě vítr zanese. Mnozí se během let církvi odcizili, ale občas do kostela zajdou a jednou za čas zavítají i do zpovědnice. V takovém případě se snažíme společně trochu rekonstruovat minulost, eventuálně ošetřit rány, které člověk během let schytal, nebo případně i zasadil. V takových delších a podrobných zpovědích jde také o to, aby člověk odcházel smířen nejen s Bohem, ale i sám se sebou a se svými limity. Nežijeme dokonalé životy, všichni s sebou taháme…