Na začátku každého liturgického období objevujeme vždy s novou radostí milost být církví – společenstvím svolaným, aby naslouchalo Božímu slovu. Prorok Joel k nám promlouvá hlasem, který každého vyvádí z vlastní izolace: „Svolejte lid, zasvěťte obec, sezvěte starce, shromážděte i děti i kojence!“ (Jl 2,16). Víme, jak je stále těžší shromáždit lidi a cítit se jako lid – nikoli v nacionalistickém a agresivním smyslu, ale ve společenství, v němž každý najde své místo. Navíc se zde formuje lid, který uznává své hříchy. Přiznává, že zlo nepochází od domnělých nepřátel, ale zasáhlo srdce, je…