Podobný neklid někdy pozoruji i ve svém srdci. Zvláště tam, kde se věci nedějí podle mých představ, snů a přání, kde mi vše vypadává z ruky a vím, že běh událostí nemám ani v nejmenším pod kontrolou. Spiritualita sv. Ignáce z Loyoly, zejména jeho pravidla duchovního rozlišování mi pomáhají nežít postní dobu tak, jako by to bylo soutěžení o lepší výkon, ale spíše jako školu pozornosti. Bedlivě sleduji, co se ve mně hýbe, co mě svazuje a co mě naopak – byť nenápadně – vede k větší svobodě v Bohu. Je to dar, který má pro mě velký smysl, nejen jako příprava na Velikonoce. Jenže si žádá velkou…