Mohu se postit špatně ke špatnostem, jak uvádí Izaiáš. Ten dobrý naopak patří k dovednostem, které se učíme od Ducha.

Špatný půst mě vede k nadřazenosti („snažím se víc než ostatní“), k sebeuspokojení („něco přece jen dělám“), k podrážděnosti („protože mi něco chybí“).

Pravý půst je naopak prostředek, jak do duchovního života zapojit celé tělo, celého člověka: celou bytostí prožívám prázdno, které čeká na Boží naplnění, touhu, která se dá naplnit pouze Boží láskou. Autentický půst mi umožňuje objevit nový vztah k sobě („pokoření“, Iz 58,5), k druhým (soucit a milosrdenství, „rozvázat nespravedlivá pouta, lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství, obléci nahého, neodmítat pomoc bližnímu“, Iz 58,6-7) a k Ježíši (prožívání stesku a touhy po jeho blízkosti).

Díky postu mohu tedy prožívat hlubší a pravdivější lásku k sobě, k druhým, ke Kristu.

z knihy P. Angela Scarana Nové srdce, nový život: Občerstvení pro duši na dobu postní a velikonoční (KNA 2024)