Jakou úctu bychom Kristu vzdávali, kdybychom se spokojili s individuálním vztahem k němu, ale nezajímali se, jak pomoci druhým, aby méně trpěli a žilo se jim lépe? Potěšilo by snad Srdce, které nás tolik milovalo, že zůstáváme u niterné náboženské zkušenosti, ale bez sebemenších důsledků pro naše bratry a sestry i pro společnost? Buďme poctiví a čtěme Boží slovo v jeho úplnosti. Ze stejného důvodu však říkáme, že tu nejde jen o zlepšení sociální situace zbavené náboženského rozměru, což by vposledku znamenalo chtít pro člověka méně, než mu chce dát Bůh. Právě proto musíme zakončit tuto…