Jeden výrok ukazuje, jak hluboce s ní byl Pán spojen. Je právě uprostřed zástupu a mluví. Náhle jedna žena zvolá: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ Ježíš odpoví: „Ano, blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je“ (L 11,27-28). Není to, jako by se opět nacházel mimo hlučící zástup? Jako by jeho duší procházel hluboký zvuk zvonu a on byl v Nazaretě a cítil blízkost své matky? Ale jinak – když uvažujeme o slovech, kterými Ježíš promlouvá ke své matce, a když je na sebe necháme působit tak, jak vyplývají z dané situace – máme pocit, jako by se pokaždé mezi ním a jí rozevírala…