Album lze na první poslech pokládat za další výrazný popový počin, který suverénně propojuje flamenco, elektroniku a soudobý experiment. Při pozornějším naslouchání se však ukazuje, že jde o nahrávku výjimečně soustředěnou a vnitřně tichou – o dílo, v němž hudba slouží do značné míry jako prostředek duchovního hledání. Světlo v názvu zde neoznačuje slávu ani oslňující efekt, nýbrž světlo v biblickém a mystickém smyslu: světlo, jež odhaluje, proměňuje a někdy bolí. Rosalía se při tvorbě alba vědomě obrací k postavám ženských světic a mystiček. Inspirací jí byly například Hildegarda z…