Právě jsme slyšeli Ježíše, jak se obrací k Otci slovy vděčnosti: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země“ (Lk 10,21). Dimenze chvály u nás nenachází vždy prostor. Stává se, že zatíženi únavou a problémy, paralyzováni bezmocí vůči zlu máme spíše sklon k rezignaci a stížnostem než k projevům úžasu a vděčnosti. Drazí obyvatelé Libanonu, chtěl bych se na vás obrátit s výzvou, abyste vždy pěstovali postoj chvály a vděčnosti. Na vás, jejichž zemi Pán štědře obdaroval vzácnou krásou a kteří jste zároveň svědky a oběťmi toho, jak zlo může tuto velkolepost zastínit. Za takové situace je vděčnost snadno…