Naší první reakcí bývá snaha něco udělat - říct pár povzbudivých slov, poradit, nabídnout řešení. Jenže právě to může někdy bolet nejvíc. Skutečná první pomoc začíná nasloucháním, mlčením, přítomností. Tím, že druhému dáme najevo: „Jsem tu. I když nevím, co říct.“ Někdy je ticho největším projevem lásky. Duchovní první pomoc není o slovech, ale o blízkosti, která nese. O odvaze zůstat s člověkem v bolesti, aniž bychom ji chtěli rychle utišit. O víře, že i v největší temnotě může vyrůst naděje - třeba jen v podobě tichého dechu, podané ruky či modlitby. Když zůstáváme spolu Takové chvíle…