Za svůj dlouhý život jsem prožila mnoho chvil, které bych nazvala zázraky. Moje maminka byla velká ctitelka Panny Marie a tuto víru předala i mně. Odmala jsme měli doma zavedeno, že jsem se musela ráno nejprve pomodlit, teprve pak nasnídat. I když se kolikrát nechtělo, maminka řekla: „Nejprve duši, potom tělo.“ Do kostela jsme chodili každou neděli, mimo válku. Každý rok jsme jezdívali na pouť na Svatou Horu. A teď k mému příběhu. Jako babička jsem mívala často na starosti vnoučata, tři kluky a dvě děvčata. Jednou jsem měla na opatrování toho nejmladšího, čtyři roky mu tenkrát byly. Měla…