Velmi mě těší, že Jaroslav Vrbenský dostal Cenu Paměti národa. Je to vzácný člověk, velmi skromný, který o sobě nemluví. Poznal jsem ho po roce 1968 díky františkánovi Bonaventurovi Boušemu. Jaroslav Vrbenský chodil na jeho bohoslužby jednak k Panně Marii Sněžné a jednak do Záběhlic, než P. Bouše ztratil státní souhlas. Byl s ním ve styku v podstatě celá dlouhá léta. O Jaroslavu Vrbenském jsem se postupně dozvěděl, že strávil přes deset let v komunistických lágrech za svou aktivitu mezi katolickou mládeží, kdy koordinoval kroužky katolických studentů, pořádal letní tábory a zároveň pomáhal…