Během cesty, která se z bezpečnostních důvodů uskutečnila v utajení, olomouckého arcibiskupa nejvíce uchvátila nezdolnost místních lidí čelících válce. „Hned první noc jsme zažili poplach a létající rakety, ale život se tam nezastavil. Pořád dokola mě překvapovalo, že všichni hledí dopředu: statečně zůstávají, dál pracují, pomáhají si a přitom se dovedou i smát. Jejich víra není…