Rovnou však předestírám, že úplně nesdílím katastrofické scénáře o budoucnosti církve (u nás, ale ani v Evropě). Ona má totiž tužší kořínek, než se zdá. Napadá mě příklad Augustina z Hippa, umírajícího ve městě pustošeném barbary, díky nimž měla za pár století povstat slavná křesťanská Evropa. Napadá mě, jaký byl stav církve za života Kateřiny Sienské, byť počty pokřtěných byly možná o dost vyšší. Napadají mě Ignác z Loyoly, František Xaverský a jeho úžasná misie ad gentes nebo Filip Neri a zakladatelé obnoveného Karmelu, všichni tito světci tak požehnaně působící v době dravě nastupujícího…