Obsah:
FEJETON P. Karla Skočovského
18. 11. 2025
Bylo těsně po Vánocích. Jedna rodina mě pozvala na oběd. „Posaďte se prosím u nás,“ vyzvala mě hostitelka, „dcera mezitím dochystá oběd.“ Uvelebil jsem se v pohodlném křesle. Na stolku u něj mě kromě malovaných perníčků a všemožného cukroví upoutala výstavka třpytivých kousků kovu přepodivných tvarů. „O Vánocích jsme lili olovo,“ dodala paní na vysvětlenou. Pak vzala jeden z nich a ukázala mi ho zblízka. „Ten je můj.“ Posadila se vedle mě. „Mně to připadá jako plachetnice. Co myslíte vy?“ A vrhla na mě dychtivý pohled plný očekávání. „Mně to spíš připomíná plamen. Krematorium… Ne, promiňte… Peklo…“ šeptal mi psychopat v hlavě. Nádech. Výdech. „Nevím… Není to nakonec jedno?“ řekl jsem nahlas. „Oběd už je hotový!“ vysvobodil mě dceřin hlas.
Cestou do kuchyně jsem hlavou zavadil o svazeček jmelí. Ohlédl jsem se. Visel na provázku na jediném hřebíčku spolu s křížem. „Prosím, posaďte se. Máte dost místa? Svázali jsme nohy stolu provázkem. Abychom zůstali spolu.“ Ujistil jsem hostitelku, že své dlouhé nohy mám kam složit. „Sekeru pod stolem jsme na dnes radši odnesli. Ona zahání neštěstí.“ Usmál jsem se. Že myslí na bezpečí svého hosta při svátečním obědě, je vlastně moc milé. Jídlo bylo velkolepé a bylo ho dost. Celou dobu jsem střídavě…
Zbývá 60 % článku
Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.
Kromě toho získáte:
Vydavatel: KatMedia, s.r.o.
ISSN 0862-5557 (Print)
ISSN 2787-9593 (Online)