Cestou do kuchyně jsem hlavou zavadil o svazeček jmelí. Ohlédl jsem se. Visel na provázku na jediném hřebíčku spolu s křížem. „Prosím, posaďte se. Máte dost místa? Svázali jsme nohy stolu provázkem. Abychom zůstali spolu.“ Ujistil jsem hostitelku, že své dlouhé nohy mám kam složit. „Sekeru pod stolem jsme na dnes radši odnesli. Ona zahání neštěstí.“ Usmál jsem se. Že myslí na bezpečí svého hosta při svátečním obědě, je vlastně moc milé.
Jídlo bylo velkolepé a bylo ho dost. Celou dobu jsem střídavě…
