Když slyším slovo smíření, vybaví se mi ticho po bouři. Ale i to ticho může bolet. Dlouho jsem si myslela, že smíření znamená zapomenout a jít dál. Teprve časem jsem pochopila, že skutečné smíření je mnohem hlubší – a také plné protikladů. Možná právě proto je to paradox. Je to cesta, která začíná v bolesti, ale končí v pokoji. Je to pohyb mezi tím, co bylo, a tím, co ještě může být. Smíření není jen náboženské slovo. Je to zkušenost, kterou si každý z nás nese – někdy srdcem, někdy tělem. Všichni jsme někdy něco ztratili, byli zraněni nebo jsme sami zranili druhé. A každý z nás touží po…