Lenka Neklová, farnost Březnice (českobudějovická diecéze) 

Když se zamýšlím nad synodou, vnímám ji jako živou cestu, která naši farnost učí, jak se stát lepším a aktivnějším společenstvím. Postupně si uvědomujeme, že církev není záležitostí jen kněží, ale nás všech a že každý pokřtěný má od Ducha Svatého nějaký dar. Vidím to tedy jako velké probuzení, protože jsme začali objevovat talenty i u lidí, kteří byli dříve v pozadí. Hmatatelným důkazem této proměny je pro mě vznik farní rady, učíme se v ní společně rozlišovat a rozhodovat o důležitých věcech.

Trápí nás však, že do aktivního života farnosti se zapojuje stále jen omezená skupina lidí. S touto uzavřeností se musíme aktivně potýkat. Je to sice naše slabost, ale zároveň velká výzva do budoucna. Klíčovou roli v celém procesu hraje náš kněz. Bez jeho podpory a důvěry bychom se nemohli posunout dál. Cítíme, že nás vidí jako rovnocenné partnery, a dává nám prostor pro růst a realizaci našich nápadů. Právě díky tomu, že kráčíme společně, přináší naše farnost tolik krásných plodů. Prohloubili jsme si víru na semináři Život v Duchu a na kurzech Alfa, Noci kostelů či lidových misiích se snažíme zvát k víře další lidi. Naše farnost se tak stává otevřeným a vstřícným místem pro všechny.

Naše společenství se snažíme budovat při farních kavárnách a prostřednictvím jiných aktivit ve farnosti. Svou víru posilujeme na biblických setkáních, duchovních obnovách a v modlitebních skupinkách. Naše víra je viditelná i navenek, ať už je to díky pečení misijních koláčů, rozdávání Betlémského světla, otevírání kostela pro vánoční návštěvníky nebo pořádáním duchovních koncertů. Naše farnost roste a dýchá – a já jsem nesmírně vděčná, že mohu být součástí této proměny!

Tereza Hladká, farnost Kameničky (královéhradecká diecéze) 

V naší farnosti jsme synodální výzvu přijali s očekáváním, co nám Duch Svatý pomůže objevit a kam nás posune. Sešli jsme se několikrát ke vzájemnému naslouchání a sdílení ve smíšené skupině farníků (mladí dospělí, střední i seniorský věk). Už samotná komunikace byla pro nás v podstatě nová zkušenost – v naší farnosti neexistuje farní rada, a tak nebylo jisté, jak se dialog podaří. Ale nebyli jsme v tom sami – pozvali jsme přece Ducha Svatého.

Konverzace přítomných byla už od počátku velmi plodná. Navzdory tomu, že jsme se shodli na stejném cíli (aby více a více lidí mohlo přicházet blíže k Ježíši), někteří se dlouhá léta cítili být přetíženi velkými očekáváními a úkoly, které ve farnosti nesli sami. Nezůstali jsme tedy jen u slov, ale rozdělili jsme potřebné úkony mezi více lidí a povzbudili se do další činnosti vzájemným uznáním.

Z nastalého uvolnění napětí také začaly spontánně vyrůstat další aktivity (např. farní filmové večery). A nemluvím jen za sebe, když řeknu, že od té doby je cítit mnohem větší propojení a součinnost farní rodiny, která má silný evangelizační potenciál. Ze synodálních schůzek jsme převzali způsob naslouchání jeden druhému. A tento styl komunikace se snažíme ve farnosti dál uplatňovat. Když v našich vztazích jedná Duch Svatý, mohou věci vzkvétat k větší cti a slávě Boží! Říkám si: Jak dlouho by nám bez synodálního procesu trvalo tuto stokrát slyšenou pravdu uplatnit v životě farnosti? Bohu díky za tuto příležitost.

Alice Macková, farnost Teplice (litoměřická diecéze) 

Naše farnost se především díky knězi Michaelu Martinkovi zapojila do synodálního procesu hned na podzim roku 2021. Musím říct, že už v té době jsme díky salesiánskému duchu byli zvyklí na spolupráci kněží a laiků. V rámci synodálního procesu se nám osvědčilo setkávání napříč různými skupinami v naší místní církvi (farníci, salesiáni spolupracovníci, mládež apod.). Možnost vyjádřit se písemně dostali i jednotlivci, kteří se osobního projednávání z nějakého důvodu nemohli či nechtěli účastnit.

Velmi účelné bylo před každým synodálním setkáním seznámit potenciální účastníky s konkrétním programem (otázkami k projednání), a to v ohláškách na konci bohoslužeb a současně sdělením ve farním zpravodaji, takže se každý mohl podle svých dispozic připravit. I z praktického hlediska bylo velmi dobré svěřit na začátku setkání účastníky i celý jeho průběh Duchu Svatému, systematicky představit jednotlivé body a pak stanovit čas, který je pro každé jednání vyhrazen.

Podle mé zkušenosti jsme během setkávání dokázali být dostatečně otevření a zároveň tolerantní k názorům ostatních. A právě tato otevřenost i tolerance nás určitě posunuly, abychom vytvořili pevnější společenství, které si uvědomuje své poslání a chce se ho společně účastnit.