Zdůrazňuje, že víru nelze oddělit od lásky k chudým a že oni sami nejsou jen příjemci pomoci, ale zvěstovateli evangelia. „Pro křesťany nejsou chudí sociologickou kategorií, ale skutečným tělem Kristovým,“ píše papež v textu, na němž začal pracovat již papež František v návaznosti na encykliku o Srdci Ježíšově Dilexit nos (Zamiloval si nás). Lev XIV. jeho dílo dokončil. Vyzdvihuje, že existuje silná souvislost mezi láskou k Bohu a k chudým. „‚Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali,‘ říká Ježíš. Kontakt s těmi, kdo nemají moc a velikost, je základním způsobem setkání s Pánem dějin,“ píše se v papežově exhortaci (povzbuzení) s tím, že láska k chudým není „volitelnou cestou“, ale představuje „kritérium pravé úcty“ k Bohu.

Struktury hříchu

Exhortace Dilexi te se dotýká řady otázek od systémové nerovnosti po nadřazenost ekonomických zájmů nad lidské ohledy ve veřejné správě i v soukromém rozhodování. Hájí právo na vzdělání, práva migrantů a prostředky boje proti „skartační kultuře“ – hlavnímu tématu Františkova pontifikátu. Ten vyzýval k odmítání mentality, v níž společnost ignoruje celé skupiny: staří, migranti, chudí.

Za „dvojnásobně chudé“ označuje Lev XIV. ženy, které trpí „vyloučením, týráním a násilím“, a uvažuje o samotných příčinách chudoby. „Chudí nejsou chudí náhodou nebo kvůli slepému a hořkému osudu. A pro většinu z nich není chudoba volbou. Přesto se stále najdou lidé, kteří se to odvažují tvrdit, a prokazují tak slepotu a krutost.“ Někdy, jak poznamenává, se sami křesťané nechávají „nakazit postoji ovlivněnými světskými ideologiemi nebo politickými a ekonomickými orientacemi, které vedou k nespravedlivým generalizacím a zavádějícím závěrům“. Existují totiž lidé, kteří si myslí, „že by se o ně měla starat pouze vláda nebo že by bylo lepší nechat je v bídě“, protože nepracují.

Papež připomíná, že se „musíme cvičit v almužně, abychom se dotkli trpícího těla chudých“. Přitom skutečná pomoc znamená zříci se blahosklonnosti: „Sloužit chudým není gesto, které se dělá ‚shora dolů‘, ale setkání mezi rovnými.“

Závěrečná část Dilexi te vyzývá všechny pokřtěné, aby se angažovali v obraně a podpoře nejslabších i za cenu, že budou vypadat „hloupě“. Podle papeže současný ekonomicko-finanční systém a jeho „struktury hříchu“ nejsou nevyhnutelné, a proto je možné se silou dobra zapojit do vytváření spravedlivějšího světa, a to „změnou mentality, ale také s pomocí vědy a techniky, prostřednictvím rozvoje účinných politických opatření vedoucích k transformaci společnosti“.

Exhortaci minulý čtvrtek představil na tiskové konferenci kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. „Zacházení s chudými s důstojností je prvním krokem k míru. Pouze společnost, která staví marginalizované do středu pozornosti, může být skutečně mírová a pouze svět složený z takových společností může žít v míru,“ poukázal.

Na dotaz novinářů, jaký podíl měl na exhortaci papež František a jaký Lev XIV., kardinál Czerny odpověděl: „Není důležité říkat, kdo co napsal. Je to učení církve. Je to 100 % František a 100 % Lev.“

Papež Lev XIV. doprovodil nový dokument rukopisným lístkem, adresovaným biskupům celého světa.