Ježíš nám dnes vypráví podobenství o vdově, která den co den chodí za soudcem a prosí: „Zastaň se mě proti mému odpůrci.“ Soudce je lhostejný, tvrdý a bez citu. Ale protože ho ta žena neustále obtěžuje, nakonec jí spravedlnost přece dopřeje. A Ježíš to zakončuje slovy: „Bůh se snad nezastane svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí?“ Tímto podobenstvím nám Ježíš připomíná, že modlitba je cesta, na níž se učíme důvěřovat. Trpělivost té vdovy je obrazem víry, která se nevzdává, i když se zdá, že Bůh mlčí. Protože skutečná modlitba není o okamžité odpovědi, ale o vztahu, jenž se rodí…