„Jsem v šoku, ale v tom pozitivním! Církev jde úplně mimo mě. Pořád žiju s představou, že sestry jsou ty přísné, staré ženy, co se neradují ze života – a teď zjišťuji, že dnes jsou to i cool veselí mladí lidé! Mám z vašich příspěvků dobrou náladu. Být sestrou musí být opravdu super!“ napsal jeden ze sledujících slovenské salesiánce Lamiyi Jalilové, která má svůj účet na Tiktoku, Instagramu a Youtube.

„Nestavím svůj obsah na něčem jiném, než sama žiju. Chci, aby lidé neměli předsudky o řeholních sestrách,“ přibližuje Lamiya pro Český rozhlas a dodává: „Je to velká zodpovědnost, protože lidé za mým jménem vidí řeholní sestry. Vystupuji nejen jako Lamiya, ale také jako řeholní sestra Lamiya. Vždycky přemýšlím o tom, co sdílím, aby to nenadělalo víc škody než užitku.“

Na svých sociálních sítích mluví o životě v klášteře a zamýšlí se třeba nad tím, jak by dnes Ježíš vnímal moderní technologie. Ježíš podle ní přitahoval davy a pověst o něm se šířila dál. „V té době to byly takové sociální sítě. Lidé přicházeli, on dělal zázraky a všichni mu na oplátku dávali ‚lajky‘. Dělal věci, které byly pro tu dobu nejlepší, aby lidi oslovil. A když se teď doba přesouvá na sociální sítě, myslím, že by tím Ježíš neopovrhl,“ říká mladá salesiánka.

Také ukazuje obyčejný život sester. „Možná je to pro někoho na evangelizaci málo, protože málokdy hlásám Boží slovo. Pro mě je důležité, aby se lidé respektovali. Neočekávám, že každý pochopí, že jsem řeholní sestra, ale myslím, že se můžeme navzájem respektovat a přijímat životy druhých, i když jim dokonale nerozumíme,“ uvádí Jalilová a boří stereotypy – jezdí na kole, chodí na túry a nosí barevné ponožky.

Příspěvky třiatřicetileté salesiánky oslovily na sociálních sítích mnoho lidí. Na Instagramu má aktuálně 116 tisíc sledujících, na Tiktoku okolo 113 tisíc a její příspěvky tam „lajklo“ už 3,8 milionu lidí. Lamiya pochází z Ázerbajdžánu a v roce 2011 odešla do slovenské Trnavy, aby tam poznala salesiánky. Učí na základní škole v Košicích.

Média si častou zvou i českou františkánku Bonaventuru Týnovskou, která působí v Praze a ráda sportuje. „Pouštím si chvály nebo křesťanské písně, pak mi to lépe běhá. Někdy poslouchám i rockovější hudbu, v níž zpěvačka zpívá o tom, že je naplno živá Bohem,“ řekla sestra Bonaventura pro Český rozhlas. Její představená jí dovolila sundat si na běh řeholní hábit. „Člověk splyne s davem a je na chvíli anonymní. Když jsem v hábitu, babičky se usmívají, věřící řeknou ‚chvála Kristu‘ a někteří lidé chtějí modlitbičku,“ zmiňuje třiadvacetiletá školská sestra sv. Františka. Zažila ale i nepříjemné reakce, když na ni lidé pokřikovali a nadávali církvi.

Čísla, která vypovídají

Podle Rejstříku ženských řeholních institutů v ČR počet zasvěcených žen dlouhodobě klesá. V roce 2014 působilo v Česku 1 371 řeholnic. K 1. lednu 2025 žilo v ženských společenstvích 916 sester ve 129 komunitách. Počty novicek během let kolísají. Před jedenácti lety jich mělo zájem o vstup do řádu 27 a tohoto čísla dosáhly čekatelky i v roce 2021. Jinak se během let počty novicek pohybují mezi 17 a 24. Letos mají řeholní instituty 11 novicek. Jde o nejnižší číslo od roku 2014. Obecně lze říci, že největšímu zájmu se dlouhodobě těší apoštolátní řády, poté kontemplativní společenství a nakonec sekulární instituty a jiné formy zasvěceného života.

„České řeholní komunity jsou v dobré kondici, jejich součástí jsou lidé, kteří slouží druhým a snaží se o vnitřní pravdivost a intenzivní vztah s Bohem,“ zhodnotila aktuální situaci pro Český rozhlas generální představená České kongregace sester dominikánek a předsedkyně konference vyšších představených ženských řeholí Krista Chládková.

Jako důvod úbytku zasvěcených osob se v Česku tradičně uvádí stárnutí populace řeholnic, nedostatek nových povolání, 40 let komunismu, kdy řády nemohly přijímat nové členy, a nevyužité nadšení pro církev v 90. letech. Méně řeholních členek vede k užší spolupráci s laiky. „Dřív, když sestry provozovaly školu nebo nemocnici, byla většina zaměstnanců řeholnice. Teď je poměr obrácený,“ podotýká Chládková. „Spoustu těchto činností dnes přebraly stát a nezisková sféra. Mnohem důležitější než to, co děláme, je, jak to děláme,“ doplňuje.

S řídnoucími komunitami se však potýkají i další evropské státy. Sestra Krista zmiňuje situaci u dominikánek: „Pozoruhodné je srovnání s Maďarskem. Jsme v podobném regionu, ale zatímco my a slovenské sestry jsme na tom podobně – v době totality jsme pobývaly v jakémsi polovězení v pohraničí –, v Maďarsku byly sestry úplně rozprášené, musely sundat hábity a nesměly žít společně. Po revoluci tam vzniklo kongregační společenství téměř od nuly. A dnes velmi dynamicky kvete, je tam několikanásobně víc mladých sester než u nás a na Slovensku.“

Řeholnice a řeholníci z České republiky se mezi 8. a 12. říjnem účastnili v Římě Jubilea zasvěceného života. Mezi účastníky z více než sta zemí byli členové a členky kontemplativních komunit, sekulárních institutů i představitelé nových forem zasvěceného života.