Jaká byla hlavní témata vašeho setkání?

To, co trápí asi nás všechny, tedy soudržnost EU, válka na Ukrajině, situace v Gaze, ruské vlivy, dezinformace, ale také záležitosti, o nichž není až tolik slyšet – např. otázka zvláštního vyslance pro svobodu náboženství a víry, který má působit především mimo země EU. Jediným takovým „fungujícím“ vyslancem byl slovenský politik Ján Figeľ (2016–19). Po něm funkci převzali nakrátko postupně dva nástupci, ale nyní je pozice už déle než rok neobsazená. To není dobrý signál, jakoby to nebyla pro Evropskou komisi priorita – což zdůrazňujeme v závěrečném prohlášení.

Setkali jste se s několika představiteli institucí EU. Jaký z toho máte dojem?

Šlo o zajímavé osobnosti, jako je třeba německý politik a poradce Evropské komise Klaus Welle, v letech 2009–2022 generální sekretář Evropského parlamentu. Nabídl nám historicko-politický výklad toho, co právě prožíváme: že ruská politika není ničím novým, ale existuje takřka 500 let. Vypíchl naopak důraz evropské politiky, že malé státy tu nejsou, aby je velcí sousedé „spolkli“. Díky EU tu máme 80 let míru, protože rozhodující není rovnováha sil, jako tomu bylo po Vídeňském kongresu (po roce 1815), ale kompromis. Ten je silnou, ovšem zároveň slabou stránkou EU – a dosáhnout ho je často vnímáno jako něco až příliš pomalého, byrokratického. Děje se to kvůli dvěma principům – principu většiny a jednomyslnosti – které brání i slabším státům být pohlceni. Podle Welleho se Evropa brzy stane globálním vzorem demokracie, protože OSN je v tuto chvíli oslabená, až neschopná organizace. Znovu tak vznikají mocenská centra jako Spojené státy nebo Čína, které ji platí jen laxně, a tím ji činí méně akční.

Mluvila k vám také místopředsedkyně Evropského parlamentu Antonella Sberna.

Je to velmi mladá dáma plná energie. Než se stala evropskou poslankyní, působila v Itálii jako vedoucí odboru sociálních věcí na městském úřadu v městečku Viterbo. Vyjádřila mj. naději ohledně pontifikátu Lva XIV. Zasazuje se, abychom v Evropě diskutovali spíš konkrétně než obecně – například co se týká článku 17 v rámci Smlouvy o fungování EU, který je nástrojem dialogu mezi církvemi a státy EU. Tento článek ne zcela funguje a naší ambicí je vrátit jej zpět do života.

Velkým tématem v EU je migrace. Došlo i na ni?

Ano, třeba při setkání s eurokomisařem pro vnitřní záležitosti Magnusem Brunnerem, ale migrace byla celkově častým tématem. Projekt EU je založen na principu solidarity, nicméně zástupci institucí už nyní přiznávají, že migrace kolem roku 2015 nebyla dobře zvládnutá, že chyběly potřebné kontrolní mechanismy apod. Především je ale třeba vidět v migrantech na prvním místě lidské bytosti. Migrace se totiž mnohdy stává zbraní – udělá se z ní globální hrozba a vede to třeba k uzavírání hranic v Schengenu nebo k tomu, co udělali představitelé Běloruska, když „pozvali“ migranty a pak je vyvezli na hranice Polska nebo pobaltských zemí, aby z nich udělali živou munici… Mluvilo se také o umělé inteligenci, například jak bývá zneužívána právě v převaděčství.

Za Evropu jste se také modlili.

Ano, mši svatou celebroval předseda COMECE Mariano Crociata v krásném gotickém kostele (Notre-Dame des Victoires du Sablon) v centru Bruselu. Byli tam místní lidé i ti ze zmíněných institucí – a bylo plno. Naším úkolem jako biskupů je nejen věci řešit, ale také se modlit. Tím, že se modlíme za Evropu, přiznáváme jí význam. U nás v Česku se říkává „oni v tom Bruselu…“. Ale my se přece modlíme sami za sebe! V Bruselu je to normální, běžní lidé tam chápou, že jsou Evropané.