V našem hospici Štrasburk jsme nedávno měli paní, jejíž příběh se mi hluboce vryl do paměti. Její nemoc byla už hodně pokročilá. Většinu času spala, a když se probouzela, často to bylo jen do jejího vlastního světa. Jednou, když se cítila trochu lépe, zmínila, že by si přála mluvit s dcerou, o níž ale nikdy předtím nehovořila. Sestra mě zavolala, zda bychom zkusili něco vymyslet, protože paní sama kontakt neměla. Našli jsme u ní telefonní číslo. Když jsme tam zkusili zavolat, ozval se ženský hlas, který tvrdil, že není tou, kterou hledáme. Nebyli jsme si jisti, protože vztahy mezi nimi byly…