Bůh k nám promlouvá i skrze ty, které potkáváme. Nejbližší, ale i ty vzdálené. Ne pokaždé jsme schopni si to uvědomit. Někdy až po čase vnímáme vztahy, které jsme mezi sebou měli, a co jsme si tenkrát řekli, co jsme tenkrát jeden pro druhého udělali. Můj příběh se odehrál na přelomu léta a podzimu. Přijel jsem zase za svým tatínkem na venkov, abych se o něho postaral. Jezdil jsem za ním o víkendech a v době jakéhokoli dalšího volna. Po předčasné smrti mé maminky zůstal doslova jako „kůl v plotě“. Tak jsem se za ním vydával, abych ho v jeho samotě potěšil. Jednu sobotu jsem na zahrádce…