Od starověku byla církev v evropské oblasti nositelkou veškeré kultury, všeho, co zlepšovalo i zkrášlovalo lidský život. Zdravotnictví, školství, umění výtvarné i hudební, zkoumání, vynálezy, řešení naléhavých potřeb, sociálních změn. Páteří toho všeho bylo duchovenstvo, patřilo k vrchní vrstvě obyvatel s mnoha výsadami. S novověkem se to začalo měnit. Vedoucí roli postupně přebíral stát. Nenahraditelný nakonec zůstával základní náboženský instinkt vázanosti na Pána Boha, a tak být knězem nebo řeholní sestrou pořád znamenalo dobré společenské postavení. Duchovenstvo sice pomalu přicházelo…