Ostrov krásy, jak Korsice s oblibou říkají Francouzi, se zdá být také ostrovem víry. Devět z deseti Korsičanů se hlásí ke katolickému vyznání. Lidový způsob prožívání víry přilákal v prosinci minulého roku i papeže Františka. Korsika byla jeho poslední oficiální zahraniční cestou.

„Na Korsice máme tradici žehnání. Žehnáme dopravní prostředky, letadla, lodě, auta, ale také půdu, hory a zvířata. Je to starodávná tradice, kdy toto žehnání přináší něco dobrého a prospěšného společnosti a světu. Je to typicky korsická záležitost,“ vysvětluje arcibiskup Ajaccia a první korsický kardinál François Bustillo.

Oslava víry

Přístav Saint’ Ambroggio nemá fyzický kostel, bohoslužba se tedy konala pod širým nebem. „Tato mše se stane každoroční srpnovou tradicí, ale mám ještě jedno tajné přání. Rád bych v tomto přístavu jednoho dne viděl místo k usebrání a modlitbě. Uvidíme, jakou podobu bude mít a co bude možné udělat: kalvárii, kapli, modlitebnu či katedrálu…,“ říká s kapkou nadsázky P. Louis El Rahi, kněz z nedalekého městečka Calvi.

Po bohoslužbě následovalo žehnání sochy a korouhve sv. Ambrože s průvodem do přístavu. Tam se kardinál nalodil, aby požehnal celému zálivu. Místní lidé i turisté obdivovali neobvyklou podívanou z pláže a okolních lodí. Akci zakončil koncert s aperitivem v přístavu. Kardinál Bustillo se na Korsice těší velké popularitě a důvěře. Ač je původem ze západní Francie, Korsičané ho adoptovali a on se jim stal duchovním otcem: „Náboženství na Korsice má jiné rysy než na kontinentu, je součástí národní identity. Ta se projevuje skrze duchovní rozměr, osobní život, jazyk, a především v neustálém obnovování tradic. Když vidíme místní hory a kříže, uvědomíme si, že pro Korsičany je důležité, aby víra zanechávala stopy. Neznamená to označit si teritorium, ale prožívat svoji víru, a dát tak svému životu smysl. Nejde o to víru vnucovat, ale oslavovat ji. Náboženství tu má společenskou funkci, protože dokáže sjednocovat a stavět mosty. Takže mezi světskými autoritami, lokálními asociacemi a církví probíhá zajímavý dialog. V důvěře a jednoduchosti, kterou naše složitá společnost potřebuje,“ shrnuje kardinál.

François Bustillo byl blízký papeži Františkovi a je blízký i Lvu XIV., se kterým byl zároveň jmenován kardinálem. Jeho jméno zaznívalo rovněž mezi kandidáty na papeže. „Prožíváme období obrovské vitality církve. Jak víte, papež František tu byl před několika měsíci, což nám dalo možnost zviditelnit naši víru. Děláme to bez arogance a komplexů. Je to způsob, jak ukázat, že víra je součástí každodenního života,“ zmínil kardinál.

Do příprav oslav byli zapojeni zástupci cizinecké legie, jejichž základna se nachází poblíž, potápěči i místní obchodníci. Průvod doprovázely charakteristické polyfonní zpěvy.

„Ačkoliv náš záliv nese jméno sv. Ambrože, neměli jsme tu nic, co by připomínalo jeho kult. Požádali jsme tedy asociaci obchodníků, aby objednali korouhev, a už jsme téměř objednávali v Itálii i výrobu sochy, když najednou zavolal starožitník z Ajaccia a nabídl nám dřevěnou plastiku sv. Ambrože z 18. století. Tomu se říká prozřetelnost,“ vypráví starosta Lumia Etienne Suzzoni a raduje se z napravení historického dluhu vůči tomuto světci.

„Krása tohoto místa, bohoslužby, návrat ke kořenům a modlitba nás nesly. Požehnání se ve francouzštině řekne bénédiction, což znamená ‚říkat dobro‘. Průvod má opravdový smysl, není to jen nějaká procházka. Je to církev, která nemá strach se ukázat,“ svěřují se se svými dojmy místní Marie-Françoise a Jean Casanovovi a dodávají: „Před pár dny byl v Calvi průvod k svátku Nanebevzetí Panny Marie. Bylo tam neuvěřitelné množství lidí a všichni turisté se chovali s velkým respektem. Když průvod procházel přístavem, hudba v restauracích se zastavila a všichni v tichu poslouchali. To je posun oproti 60. letům. Dnes turisté náboženství respektují.“

Ve stejném duchu uvažuje i kardinál Bustillo: „Po roce 1968 byla víra v naší západní společnosti odložena – žádný Bůh, žádný Pán, nepotřebovali jsme nikoho. Ale o 60 let později si uvědomujeme, že se nám nedaří lépe. Korsika se vrací k víře, vidíme zde mnoho křtů dospělých. Víra přináší pozitivní hodnoty a oproti kontinentu se tu nesetkáváme s ideologickou přísností.“ O nárůstu počtu věřících svědčí i nedávné otevření kostela v Porticciu, oblíbeném letovisku poblíž hlavního města, jemuž byl kardinál rovněž přítomen. Malá kaplička za městem již nebyla dostačující, a tak se místní rozhodli poskytnout bývalý kulturní sál vedle radnice. „Kostel je místem důležitých momentů, ať už se jedná o začátek nebo konec života, je tedy důležité, aby byl hezký, důstojný a mohl být nositelem hodnot,“ uzavírá kardinál.