Přihlásit se
Obsah
FEJETON Markéty Kadlecové
19. 8. 2025
|Nedávno jsem si na výletě do Prahy vybrala k nedělní mši katedrálu sv. Víta. I přes proměnlivé počasí jsem se nechtěla vláčet s deštníkem, ostatně tramvaj je kousek. Spíš mě tížilo, že jedu na mši smutná. Cesta tramvají krásnou Prahou kvůli hořkým myšlenkám byla chmurná. S nadějí jsem kráčela přes nádvoří na mši.
A Bůh nezklame nikdy. Celá mše byla živou oslavou lásky. Promluva kněze, laskavé společenství i hudba byly občerstvující. Odcházela jsem s úsměvem, slunce kouzlilo přes barevné vitráže a do kroku zněla fanfára. Člověk by se skoro vznášel. Venku poprchávalo, ale to mi náladu nezkazilo. Než jsem přešla Prašný most, svítilo slunce. Lidé se usmívali, svět byl zářivý. Přece nepojedu hned tramvají, tam byly chmurné myšlenky. Projdu se královskými zahradami až k letohrádku, ať si umocním krásný pocit. Racionální část mozku namítala, že bez deštníku to v takovém počasí není moudré, ale emoce…
Zbývá vám ještě 66 % článku!
