To znamená především: vytrvale se modlit za to, abychom nalezli správnou cestu, a jít bez odporu tam, kam člověka táhne milost, kdykoli ji pociťuje. Kdo si takto počíná a trpělivě vytrvá, ten nebude moci říkat, že jeho úsilí je marné. Jenom nesmíme dávat Pánu žádná ultimáta. V období bezprostředně před svou konverzí a ještě nějakou dobu po ní jsem se domnívala, že vést náboženský život znamená vzdát se všeho pozemského a žít jen v myšlenkách na věci Boží. Postupně jsem se však naučila chápat, že v tomto světě se po nás požaduje něco jiného a že i v tom nejkontemplativnějším životě se nesmí…