Ježíš na žádné „nebe“ nevstoupil, za modrou oblohou, kterou vidíme, přece žádný jeho domov není a žádný Otec či Bůh tam nebydlí. Je tam jen nekonečný vesmír. Ježíšovi současníci to ovšem nevěděli. Představovali si Zemi jako placku, nad níž se klenou nebesa, a někde v těch nebesích, přesněji v nebi třetím či sedmém, prý bylo sídlo Boží. Nanebevstoupení chápu jako obrazné vyjádření, že Vzkříšený přestoupil prostor a čas, stal se jinou dimenzí, Kristem, ale zároveň zůstal Ježíšem, a my jej tak můžeme vyznávat jako člověka i Boha zároveň, jako Ježíše Krista. Což je úžasné. Totiž, jsem-li s ním,…