Církev může docela snadno fungovat jako sociální bublina. Máme vlastní okruh známých, svůj slang a způsoby chování i poznávací znamení. Víme, jak v rozličných situacích reagovat a co se od nás očekává. Církev pro nás může být bezpečným prostředím, kde se pohodlně pohybujeme a vyznáme, pro jiného však může být neznámým teritoriem, kam se třeba ani neodvažuje vstoupit. Církev má světu zvěstovat radostnou zprávu o spáse v Ježíši Kristu. Nemluví však uprostřed dnešního světa pouze „jazykem svého kmene“, jemuž ostatní nerozumí? Jak se cítí člověk, který poprvé přijde na bohoslužbu? Dívá se na něj…