Kardinál Dziwisz spolupracoval s krakovským arcibiskupem Karolem Wojtyłou už od 60. let jako jeho sekretář a v této roli zůstal i poté, co byl Wojtyła roku 1978 zvolen papežem. Byl s ním například během atentátu v květnu 1981 a jeho pohotová rozhodnutí přispěla k záchraně papežova života. A doprovázel ho i u smrtelného lůžka 2. dubna 2005. „Toto výročí je vždy velmi živé. Nejen pro mě, nejen pro Poláky, ale pro lidi na celém světě,“ vzpomíná dnes šestaosmdesátiletý kardinál pro online magazín KAI.

Do Vatikánu, kde je sv. Jan Pavel II. pochován ve svatopetrské bazilice, letos připutovali výročí společně prožít Poláci se svými biskupy. Po středeční liturgii s vatikánským státním sekretářem, kardinálem Pietrem Parolinem slavili další mši sv. ve čtvrtek přímo u papežova hrobu, kde se k nim připojili Poláci z římské kurie – kardinál Konrad Krajewski, papežský almužník, a biskup Krzysztof Nykiel, regent apoštolské penitenciárie. Oslavami žily také polské farnosti a diecéze, v první řadě s věřícími z Krakova a Wojtyłových rodných Wadowic.

„Ten den si živě pamatuji,“ ohlíží se kardinál Dziwisz. „Svatý otec byl ještě zcela při vědomí, ráno jsme slavili mši svatou a on se jí účastnil. Když si pak během dopoledne uvědomil, že odchází, loučil se. Přicházeli se rozloučit i prostí lidé, kteří ve Vatikánu uklízeli. Pak už chtěl být sám. Požádal o předčítání Bible a P. Styczeń mu přečetl devět kapitol z evangelia sv. Jana. Ještě večer přišla prosba: ‚Slavme znovu mši svatou.‘ Prožili jsme ji v malé skupině, podali jsme mu i pár kapek Kristovy krve. A pak jsme se v duchu modlili a čekali, dokud ve 21.37 neodešel,“ vzpomíná kardinál. „Když lékař potvrdil, že skutečně zemřel, nemodlili jsme se ‚Odpočinutí věčné‘, ale zpívali jsme ‚Te Deum laudamus‘ – jako výraz vděčnosti Bohu za tohoto Svatého otce a člověka – za papeže Jana Pavla II.,“ uzavírá Stanisław Dziwisz.